Grebeníček jako obraz “nového lepšího komunisty”

Komunismus a jeho myšlenky jsou zhoubným nádorem naší společnosti. Nádorem natolik se stále rozrůstajícím, že zasahuje i mnoho mozků jinak třeba logicky a racionálně uvažujících lidí. Zdrojem životaschopnosti této společenské rakoviny je pak obyčejný strach. Strach mnoha obyčejných lidí ze situací, do kterých by se nikdy nedostali, pokud by tento svůj strach dokázali přemoci. Strach, který je daleko nebezpečnější než nebezpečí samo.

Přesně tento poznatek využívají komunisté jako výtahu k moci a penězům i k ovládání svého poslušně vyděšeného stáda. Velmi dobře vědí, že ten, kdo podlehne jejch demagogické propagandě o nemohoucím jedinci, jenž se sám o sebe nikdy nedokáže postarat, a proto musí být celý život řízen “moudrými” soudruhy z politbyra, nakonec ten hřbet ohne, hlavu skloní až k zemi a oni mu ji mohou pohodlně zašlapat do hlíny.

Celá tato zničující filozofie, která již od dob Marxe a Engelse, kteří jí dali populistický libivý rámec pro proletářské masy, likviduje tradiční hodnoty a morální principy svobodné společnosti, zvítězila ve svém novém “demokratickém” hávu napříč téměř celou euroatlantickou civilizací a žene ji zcela nezpochybnitelně do totální zkázy. Novodobí bolševici sice nemají ve svých kancelářích obrazy a bysty masových vrahů Stalina, Lenina či Gottwalda, tedy alespoň někteří, ale jejich politická linie naprosto dokonale navazuje na jejich fantasmagorické představy, nepříčetné ekonomické teorie a propagandistické nástroje.

Užili jsme si pod diktaturou proletariátu, kterak komunisté nazývali svůj teror vůči porobenému obyvatelstvu, více jak 40 let. Celou tuto dobu nám všem mohli ukázat jak moc je jejich společenská teorie kvalitní, co dobrého lidem přináší a jak se všichni lidé, pod vedením nikým neohrožované partaje na politickém kolbišti, mohou mít lépe a žít radostněji než ti v prohnilém kapitalismu ovládaném vykořisťovateli. Výsledkem byl zadrátovaný koncentrák bez základních lidských práv a svobod, bez vložek i toaletního papíru, kde se člověk mohl dostat do vězení i za pár nevinných slov, jenž se třeba nepozdávala nějakému pouličnímu udavači nebo fízlům z StB.

Tato hnusně zapáchající realita socialismu je dnes však východiskem pro ideovou linii mnohých politických stran. Samozřejmě, že přímo nepřiznají touhu po návratu do dob ČSSR, ale základní atributy jejich snažení na politickém korytišti se soudružským dobám velmi podobají. Do pozlátka sociálního státu, demokracie, pozitivní diskriminace či solidarity zabalili to nejhorší z odkazu šílených bolševických experimentátorů a čile pokračují v jejich odkazu pod praporem EU.

Pomocí masivní mediální masáže vnutila vládnoucí oligarchie většině obyvatelstva opět onen bolševiky zasetý strach z otevřených mříží. Vnutila jim pozici pokáleného zvířete, které se bojí opustit svoji klec, kde má každý den svoji jistotu dávky do koryta. Vnutila jim pozici zpráskaného psa, který za kus flaksy nadšeně olizuje kotníky svého tyrana a naprosto nepřemýšlí o jeho bezcharakterní povaze jenž ústí ve zločinné skutky.

A tak stejně jako výše zmíněná zvířata i my jen útrpně demokraticky většinově přijímáme stále nové a masivnější mříže. Necháváme si namluvit, že z naší poctivé práce si můžeme nechat ukradnout většinu jejich těžce dobytých plodů, aby nějaký parlamentní či vládní tlučhuba rozhodoval o tom, komu je nakonec po bolševicku přidělí. Samozřejmě nejdříve přes vlastní kapsu. Říkají tomu dotace, investiční pobídky, sociální programy. Vytvořili si na to panevropský byrokratický systém ovládaný neokomunisty, který však nikdy nepomůže opravdu potřebným, ale vždy a jedině úřednickým krysám s přerozdělovací mocí správných razítek.

Kam jsme tedy dospěli? V Německu navrhuje jedna z extrémistických levicových stran od určitého výdělku daň 100%. Ve Francii si multikulturními dotovanými spolky upředňostňovaní přistěhovalci hrají hru na co nejvíce zapálených automobilů v ulicích. V Česku promlouvá v parlamentu člen zločinecké organizace, pokračovatelky totalitní partaje. Všechny tyto počiny mají jedno společné. Zvrácenou komunistickou ideologii, která se k nám nenápadně vrátila v plné parádě, když však nikdy doopravdy to podstatné neopustila.

Co nám tedy zbývá? Psát ještě chvíli nezávislé blogy, než se postupně utahující šrouby omezování osobních svobod či pokřivených výkladů lidských práv dotknou samotné podstaty existence? Čekat než dojdou zdroje pro státní krmelce? Nebo snad přijmout realitu novodobého zkorumpovaného mafiánského eurosocialismu a stát se neobolševickou vychytralou sviní, která se naučí šikovně parazitovat na druhých?

Nehorázný projev soudruha Grebeníčka, který si dovolí po komunisticku překroutit a poplivat odkaz Jana Palacha, přesně v duchu propagandistických tradic jeho rudé partaje, a my všichni se na to musíme dívat bez možnosti relevantní reakce, nám vzkazuje jediné: Buďte také těmi “novými” komunisty, těmi rudými zlodějskými a tyranskými prasaty u koryt, neboť většina národa stejně volá po jejich návratu a ani se z vás nepozvrací, jelikož uvěřila, že už můžeme mít lepší komunismus, s lidskou, evropskou tváří. Přerozdělování zdar, demagogii čest, parazitům sláva a ztracené historické paměti třikrát hurá!

 Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.