Podnikatel v ČR, aneb mrtvou krávu nepodojíš, soudruhu

V první řadě je třeba si ujasnit pojmy. V naší vlasti, kde stále ještě většina “produktivního” obyvatelstva s volebním právem má někde hluboko v hlavě vyklíčená semínka bolševické propagandy, která jim celý život vtloukala do mozku rovnítko mezi slovem podnikatel a zloděj, vykořisťovatel či zbohatlík z potu a krve dělnické třídy, stačí ke všeobecnému přijímání této premisy opravdu jen velmi málo.

Závistivými a vlastní neochotou riskovat svůj klídek, pohodičku a pivínko frustrovanými jedinci, kterým přeci za socialismu nic nechybělo, natož nějaká buržoazie, přijímanou tezi, velmi šikovně přiživují bulvární média, populističtí politici i odboroví předáci. Ze všech stran tak můžeme slyšet o jakémsi odpadu společnosti, který stejně neplatí daně, okrádá zákazníky, podvádí důchodce, nepíše paragony, prodává šmejdy, buzeruje podřízené, nechce přijímat do pracovního poměru cikány a vydělané peníze si užívá na jachtě se šlapkama, místo toho aby je dal na výplatu svým zaměstnancům, kteří beztak ve firmě jediní makají a vytváří hodnoty. Tedy prototyp škůdce, kterého je třeba, tak nějak po soudružsku, vyhubit. A daří se.

Samostatnou kapitolou je mediální obraz, který o podnikání v Česku stvořili můzou nepolíbení a líní novináři, nenamáhající se ve svých článcích zabývat podstatou problému, ale vystřílet celý zásobník z prstu vycucaných mouder, která mají primárně zasáhnout oblast nejnižších lidských pudů. Do kategorie “podnikatel” tak zcela bez ostychu zařadili celou skupinu zkorumpovaných zlodějů, parazitů z bývalé i současné politické garnitury, exotické pašeráky, kteří při placení daní nerozumí česky i obyčejné podvodníky zneužívající lidského neštěstí.

Jak k tomu přijde člověk, který si jednoho krásného dne umínil, že se pokusí překonat tisíce byrokratických překážek, džungli daňových zákonů a vyjímek, téměř nulovou vymahatelnost práva, stovky vyhlášek a regulací, nekalou konkurenci se správnými kamarády ovládající razítka na formulářích s všemožnými dotacemi, nepříjemné úředníky zkoumající anonymní udání od sousedů, stovky bezesných nocí, stohy nezaplacených faktur vydaných i přijatých, podrazy dodavatelů i odběratelů, rozmary zákazníků, věčnou nespokojenost zaměstnanců čí nesmyslná nařízení politických populistů, jednajících v zájmu “blaha obyčejného lidu” a pokusil se v tomto naprosto nepřátelském prostředí postavit na vlastní nohy založením svojí firmy?

Společnost ovládaná bulvární špínou a dokrmovaná demagogickou sociálkomunistickou propagandou parlamentních politických partají má jasno. Podvodník, který bude vyžírat státní rozpočet, že soudruhu odboráři Dufku?! Je třeba jej hlídat, šikanovat, pořádně zdanit, a pokud nebude řádně platit, zavřít až zčerná, zabavit majetek a dehonestovat s celou rodinou do pátého kolena! Nepřipomíná vám to něco?

Co je však nepochopitelným paradoxem naší doby? Velká většina takto primitivně uvažujících lidí nechce vidět naprosto evidentní rozkrádání a, již zmíněné, vyžírání státního rozpočtu jejich politickými modlami, které zázračným zbohatnutím na jinak bezcených akciích, neprodejných knihách či “nejlepšími” nabídkami vyhrávajícími jednu státní zakázku za druhou, dostali nálepku úspěšného podnikatele a při každé zmínce o pochybnostech nad regulérností a právní čistotou těchto “úspěchů”dokáží do roztrhání těla omílat mantry o zákonných mezích a neprokázané vině dotyčných partajních ikon.

Podnikání si totiž představují tak nějak po eurosocialisticku. Nic neriskovat, se soudruhem na prameni se domluvit a podojit státní penězovod. Vždyť i z propagačních materiálů EU dostáváme jasný vzkaz. Tam zažádej o dotaci, tam o grant, tu o příspěvek. Vyplň lejstra a “podnikej”! Jak prosté a jednoduché! Milióny se sypou a za chvíli jezdíš v bouráku, postavíš si barák s bazénem, kde tě bude čekat modelka s velkýma silikonovýma balónama. Tak to má být, tak je to správné, regulované, dotované, pod dohledem nejmoudřejších stachanovců úřednické práce! Pokud někdy náhodou shlédnete propagandistická videa, přicházející k nám z Bruselu, jejich vize a hlavní myšlenka je přesně taková.

Kam vede tato cesta? Komu vyhovuje tento zdravému rozumu odporující stav? Samozřejmě všem žábám na prameni a jejich řitním alpinistům. Proto se daní všechno živé, reguluje, co se ještě hýbe a dotuje to, co je pro mocenskou vrchnost prospěšné z hlediska politických bodů či s možností lehkého odkloněného výdělku. Dochází však těmto ekonomickým nedoukům, že systematickou likvidací volného trhu, produktivních firem a živností zabíjejí i tu svoji dojnou krávu?

Proč je soukromý podnikatel, který nezneužívá dotačních berliček, cinknutých státních zakázek, praček na peníze či vlivných razítkovačů, považován ze něco naivního, až hloupého, co nemá v současné euro parodii na kapitalismus místo, proč jej nenechají vládnoucí sociální inženýři volně dýchat a svobodně pracovat? Proč nejsou nastaveny jasné zákonné mantinely s rovnými podmínkami pro všechny? Proč je nám stále předhazováno, že k prosperitě nás proreguluje nějaká banda zkorumpovaných úředníků? Kdo tomu může věřit?

Pouze a jen naivní prosťáček z prvního odstavce článku, který dokže pobrat maximálně hesla o tom, jak podnikatel vyžírá stát, falšuje daňová přiznání a zaměstnance sdírá z kůže. Pouze ten, který nikdy v sobě nenajde tu odvahu, aby riskoval celý svůj majetek, pověst a životní pohodu za nejistou budoucnost možného úspěchu, který materiálně z velké většiny stejně skončí v přerozdělovací žumpě a ideově nenávistnými pohledy chudších na duchu i statku.

Nic totiž nedokáže “obyčejného” závistivého čecháčka více rozčílit než něčí úspěch a bohatství. Notabene, pokud je jasné, že pochází z poctivé a trpělivé dřiny. V zrcadle této skutečnosti pak nejvíce vyniká vlastní trapnost, neschopnost, lenost či jen potřeba si okroutit svoje a mít “svatej klid”. Dlouholetá bolševická rovnostářská masáž sklízí tímto svoje plody. Není totiž, pro tuto sortu “obyčejných” lidí, větší radosti než cizí neštěstí a nic nepohladí jejich srdíčka více než krach, bankrot či totální likvidace kapitalistického “zbohatlíka”.

Hluboce smekám před každým poctivým podnikatelem v této republice, který je ještě schopen výše popsané vydržet. Smekám, protože vím, co to obnáší. Vím, že většina už poslední dobou pokračuje jen z principu a jediné uspokojení je v tom, že je “svým pánem”. Vím, že je stále těžší a těžší prodat, dostat zaplaceno a vytvořit alespoň tak velký hrubý zisk, aby bylo na náklady a zaměstnance. Vím, kolik to stojí nervů i zdravotních problémů. Navzdory všem výše pojmenovaným křiklounům, státním byrokratům, finančním drábům. Navzdory stále se měnícím podmínkám bez možnosti relevantně plánovat budoucí rozvoj. Navzdory drzým a arogantním prohlášením odborářského parazita, reprezentujícího zfanatizovaný dav jeho obdivovatelů, o vyžírání státního rozpočtu podnikateli!

Soudruzi, ty peníze, se kterými tak falešně hrajete obludné přerozdělovací divadlo o dotacích, grantech, sociálních dávkách či přitroublých strukturálních fondech EU se samy nelíhnou v úřednických kancelářích či odborových centrálách. Ty peníze pro vás musí primárně vytvořit svou prací živnostník či majitel firmy. Dokonce i ty, co se objeví na výplatní pásce jeho zaměstnance. A samozřejmě i ty, co se objeví na výplatní pásce státního zaměstnance. Neboť peníze jsou jenom jedny. Ty, které vygenerují opravdoví tvůrci hodnot. A to nejsou úředníci, vysávači státního rozpočtu ani vládní panáci s prosperitou na rtech a rukou v naší kapse.

Státní rozpočet přeci můžeme naplnit jen penězmi ze zisku firem. Z tohoto hrubého zisku pak firmy zaplatí i svoje zaměstnance, kteří zase eráru odvedou část své mzdy na chod státu. V normálním světě. V tom našem pokřiveném už to nestačí, tak se tvoří dluhy a tisknou se bezcenné nekryté papírky, kterým se říká peníze jen ze zvyku. A daní se již zdaněné, a znovu zdaněné.

To všechno proto, že většině elektorátu vyhovuje “sociální smír” a rovnoměrně rozdělená bída v duchu fantasmagorických marxleninských vizí, parodie na práci v komunisty ovládaných továrnách na zmetky či jistoty slibované na volebních mítincích s levným párkem a pivem. Tam se svobodomyslný, na státu nezávislý, o sebe se starající a pro démonizovaný zisk pracující jedinec vůbec nehodí. Nebo jen jako dojná kráva, která by tyto výmysly levicových kavárenských intelekuálů měla zaplatit. A ještě na ní má být nahlíženo jako na škodnou. Nasrat!

Možná se i v diskusi pod tímto textem objeví hysterické výkřiky rudé letky o ukňouraném podnikateli, který určitě neodvedl do halíře všechny platby na finanční úřad, sociální a zdravotní pojištění, či alespoň DPH, kterými si zde obvykle léčí své komplexy. Mají na to právo a dopřejme jim to. Lepší by však bylo, kbydy si to raději na pár měsíců sami zkusili a ukázali nám to. Ne však jako v odstavci o podnikání eurosocialistickém, ale opravdu za svoje. K tomu je ovšem potřeba odvaha, nápad a “kule”, nikoliv jen anonymní plivání na všechny, kteří “radosti” soukromého podnikání v České republice již okusili.

Pokud se totiž ve velmi krátké době přístup většinové společnosti k poctivým podnikatelům nezmění a vše zůstane jak je popsáno v tomto článku, podnikatelský stav se zhroutí. Vysán parazity, vyregulován byrokraty, okraden přerozdělovači. Nad jeho mrtvolou budou chvíli tančit “inženýři” sociálního státu se svými věrnými přikyvovači. Než jim to dojde. Mrtvou krávu už nepodojíš, soudruhu!