Představení, které je volič nucen sledovat okolo tak zvané "vládní krize" snad nemá po sametové předávačce moci od komunistů k neokomunistům obdoby.
Jeden by si myslel, že když president Zeman prolomil dno jmenováním ministra, který (ne)byl agentem StB a nebyl tak schopen doložit čisté lustrační osvědčení, již nelze níže klesnout, neboť to byl absolutní výsměch všemu, čemu jsme alespoň dle masmediální propagandy měli po revoluci věřit. Tedy, že jsme se s komunismem vypořádali a poslali jej na smetiště dějin. Tento akt však jasně ukázal, že bývalý komunista Zeman je stejný jako "bývalý černoch" a když soudruzi chtějí vládnout, jdou prostě veškeré mimikry stranou.
Vývoj situace od té chvíle ukázal, že ani 27 let poté se politické myšlení a praktiky bolševických nomenklaturních kádrů pranic nezměnily. Babiš rozehrál svoji velmocenskou hru ve stylu Gottwaldovských pohrobků i s využitím jejich propagandisitických a zastrašovacích násilnických metod. Jako kašpárci na niti mu k tomu nadšeně sekundovali oranžoví neomarxisté a lidová všehoschopná "klidná síla".
Přišla svobodu dusící smršť buzeračních zákonů, byl vyhlášen třídní boj lidem, kteří chtějí žít a pracovat nezávisle na státu, podporují se jen na eráru přisátí parazité, kteří na oplátku svým vůdcům dělají užitečné idioty v "demokratických" volebních kláních. Historickou paralelou jsme obešli světlé komunistické zítřky, abychom se probudili ve fašistickém systému Svědků Babišových.
To vše za premiérování bezpáteřního politického amarouna Sobotky a vlády pod vedením jeho socialistické party. S naučeným thymolínovým úsměvem nás téměř každý den svého vládnutí přesvědčuje jak je jeho partaj a vláda úspěšná, jak se nám lépe žije, jak rosteme, bohatneme, jak budujeme ony vysněné šťastné zítřky. Mezitím jsou zlikvidovány tisíce živností, velká část zaměstnanců je nucena otrokařit za pár šupů v nadnárodních montovnách s investičními pobídkami a daňovými prázdninami, či v supermarketech, kde si pokladní pomalu ani nemůže odskočit na záchod, právo se stalo prodejnou děvkou, mainstreamová média hlásnou troubou "jediné správné" propagandy, svoboda slova téměř kriminálním činem, politická soutěž pimprlovým divadlem korupčních kmotrů a normální život peklem pod kuratelou tisíců nesmyslných zákonů a nařízení, které kriminalizují téměř každý krok každého občana.
A najednou se Sobotka se svou partají vzbudí a zjistí, že je všechno špatně. Že ten estébák ve vládě asi není to pravé ořechové. Že se všema vyjebal, stát ojebal, oranžovým soudruhům klid na práci odjebal, řečeno novosobotkovštinou. Teď, po téměř čtyřech letech selanky, najednou Bohouš procitá a zjišťuje, že jeho úspěšná vláda, která sere dobro, jistoty a prosperitu kam se podíváš má ve svém středu podkarpatského rozvědčíka, který sype písek do soukolí dokonalé brigády socialistické práce a s těmi úspěchy to není tak košér jak dennodenně blábolí?
Je to jasné. Problém je v preferencích, které socanům klesají k hranici zpráskané ODS a je jasné, že by vedení Lidového domu tak nedokázalo nakrmit z erárních žlabů všechny svoje věrné. A to by bylo pro některé oranžové soudruhy a soudružky ... nepěkná věc. Vždyť se podívejme na chudáka Zdendu Bazénka Škromacha jak dopadl. Snad ani ty elektrické ohradníky by už jej nikdo nenechal stavět. Proto ta divoká panika v ČSSD. Mnoho nadržených, málo po volbách ke žlabu připuštěných. Proto Bohuš a jeho parta spustili Mission Impossible. Z čirého zoufalství, beznaděje a vlastní neschopnosti, kterou chtěli zamaskovat.
Sobotka tak spustil krvavý boj o koryta dříve než Babiš očekával a média z toho udělala kauzu "vládní krize". Jenže ztopořený Bohuš neudělal nic jiného než to, že špínu zákulisní kuloárové politiky vytáhl do světel kamer a puštěných mikrofonů. Musíme si uvědomit, že taková je reálná česká politika. Stoka, pomluvy, machinace, konspirace, intriky, boj o státní penězovod, prostě hluboká žumpa, která nemá dno. Pohled na ni je na zvracení.
Mám ten pocit, že volit někoho z tohoto prostředí je nadlidský úkol. Všichni aktéři výše popsané frašky, ti hlavní Sobotka, Babiš, Zeman, i ti přicmrndávající, ohřívající si svoji polívčičku v různých masmédiích, vždy nadští spoustu síry na ty druhé. Vlastní sebereflexi tam nenajdeme. A tak užaslý divák jen smutně musí konstatovat, že jedna politická hrůza střídá tu další, ještě horší. Existuje asi jen jeden lék, dopřát těm současným psychopatickým panákům, opilým penězi a mocí, na nějaký rok pauzu. Nejlépe v nějakém vězeňském nápravném zařízení.
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz
Související články:
