Rejpu se v zemi, dobejvám brambóry,
Ato v sobě mívám i něco pokory.
Slunko furt pálí a záda mě bolí,
jak se vohejbám, pro tyhle potvory.
Mušky zkurvený, mě žerou ty feny,
na prdeli mám už z toho pupeny.
Pot ze mě valí, na prackách mozoly,
jako by mí dny, měšly bejt sečtený.
Andula volá: "Pojď si skočit, hola!"
Je stará škola a s každým to dělá.
Nasranej na ní řvu: "Schov si to chcaní.
Kopu brambory. Co mě máš za vola?"
Láka mě Ivo: "Pojď pičo na pivo!
Jebej na fachu, přeskoč to pletivo!"
"Běžte do háje!" Prohlásím zkuhraje.
"Já tady v naky jsem dneska naživo."
Až ty brambory z tý země vytahám,
do měděnýho kotle je natřískám.
Vypálím z nich rum, bude ho plnej dům,
celej rok budu - kouslej ó já se mám!
Rejpu se v zemi, dobejvám brambóry,
to v sobě mívám i něco pokory.
Slunko furt pálí a záda mě bolí,
jak se vohejbám, pro tyhle potvory.
Tolik Brambory. Záviš, vlastmím jménem Milan Smrčka, narozen 1956 ve Znojmě je prostě originální každým coulem. Důkazem mohou být i jeho vystoupení. Zcela určitě je každé 100% originál. Nevíte totiž co se vlastně bude dít. Jestli Milan přijde a bude hrát, anebo bude totálně pod obraz, sotva bude artikulovat a z koncertu nebude v podstatě nic, nebo jestli místo na jevišti bude někde v přidruženém výčepu kalit se svými přáteli a s Jimmym Čertem vyřvávat Mariuhánu. Vystupuje převážně sám, někdy však i se zpěvačkou Ájou Horákovou nebo violocellistou Pepou Klíčem. Přestože převážná část tvorby je takřa nepublikovatelná, jsou v jeho repertoáru i písně, které mají blízko poezii a navíc je i skvělým spisovatelem. Jeho knihy textů, básní a kratičkých povídek jsou plné drsné životní filozofie, která vás nenechá chladným. Na Záviše si prostě utvoříte názor. Buď jej budete milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím. To je osud všech výrazných osobností. Bohužel v televizi nebo rádiu jej asi neuslyšíte. Prudérní část populace by při poslechu jeho písní asi omdlívala a volala řediteli. Avšak seznámit se s jeho tvorbou je určitě poučné pro všechny. A navíc na podobnou osobnost, taky tady blízko od nás z Vysočiny – Ivana Magora Jirouse – si nakonec taky všichni zvykli a ani nikomu nevadilo, že tento jeden z nejlepších kamarádů presidenta Havla občas tancuje nahý na stole, občas pije i celý týden, občas používá hodně sprostá slova a při jeho garden underground party se vesnička, kde bydlí, nevyspala několik dní.
Osobnosti zatracované jsou někdy geniální. Kdo je pochopí, možná bude muset malinko upravit svůj žebříček hodnot, ale stane se šťastnějším. Proto vyzývám, poznejme Záviše a tentokráte i bez Rádia Hey pošlete hlas tomuto bardovi do Zlatého slavíka 2007. Vyhraje ?
Slíbené video – určitě stojí za shlédnutí:
http://www.b00lean.net/zavis/zavis_lambada.html
Na závěr jěště jeden text mé snad nejoblíbenější Závišovy písničky:
Narozeniny
Toto uteklo!
Panebože toto uteklo, je to možný?
Tobě už je nevimkolik let.
Toto uteklo!
Hromdosvině toto uteklo!
Proto polejeme jazyk hned, hm hm jazyk
hned.
Toto uteklo!
Kristepane toto uteklo, je to pravda.
Už je z tebe starej vometák
Toto uteklo!
Hergotpuška, to bude peklo.
Za chvíli tě možná trefí šlak. Hm, trefí šlak.
R:
Narozeniny jsou jednou v roce,
připlul jsem vám na štice po potoce.
Narozeniny jsou v roce jednou,
na zdraví se skleničky k nebi zvednou.
Toto uteklo!
Vzpomínám si, jak jsme se v mládí - to už je let,
tahali v parku za šuliny.
Toto uteklo!
Tisíc kulí toto uteklo
teď nás tahaj pivní bubliny, hm, bubliny.
Toto uteklo!
