Všechny tyto tři faktory pak generují další bujení korupční rakoviny ve společnosti, nárůst byrokratické šikany a hrubým způsobem tak snižují kvalitu života produktivní části společnosti, kterou představitelé hlavní vládnoucí partaje nazývají parazity, ale její peníze si tak rádi přivlastňují při lovu na voliče nebo pro osobní finanční zabezpečení při jejich nesmyslném přerozdělování.
Jen z pondělního (28.7.) ataku vládních lapků na peněženky reálných daňových poplatníků jsme mohli zaznamenat:
- Tripartita: Zvýšení platů státních úředníků
- Tripartita: Zvýšení minimální mzdy (odvodů firmám)
- Ministerstvo průmyslu: Daň za ropnou bezpečnost
- Ministerstvo financí: Daň z luxusu
Na jeden den vládnutí poměrně slušná porce, co říkáte? Vzhledem k tomu, kterak duo Sobotka – Babiš neustále tvrdí, že daně vlastně snižují, stejně jako státní zadlužení a jak konečně dávají věci po hrůzovládě „pravice“ do pořádku, tady odspodu to vypadá malinko jinak. Jeví se to ještě o něco hůře než obdobné fabulace ministra Kalouska a zapomenuté liberální sliby ODS.
Pokud si převedeme tyto čtyři výše uvedené finanční pokusné balónky do srozumitelné lidové češtiny a zasadíme je do těch známých Sobotkových reálných rámců, co nám z toho všeho vychází? Jediné. Ačkoliv se Andrej Babiš snaží seč může, aby národ přesvědčil o svých manažérských kvalitách propůjčených firmě jako státu a Bohuslav Sobotka mu servilně přikrádá zásluh, řešení zásadních problémů se nekoná, opět se jen vytlouká klín klínem a spoléhá se na další a další dávku drogy jménem cizí peníze. Tak nějak po socialisticku, jak je v EU zvykem.
Ministr financí možná začal dobře. Chtěl najít zbytečné výdaje a osekat je. Alespoň proklamativně. Bohužel se zastavil u nákupu papíru do tiskáren a nyní již nemluví ani o tom. Sobotka neudělal ani to. O lidovcích nevíme nic. Součtem je chaos, nový tlak lobbystických skupin, uplácení teplými křesly a nový populistický hon na voliče. Kdo nevěří, ať shlédne jednu z nekonečných „tiskoffek“ premiéra na ČT 24. Mlátíme prázdnou slámu, ale jsme zaručeně nejlepší!
Pokud si totiž dopočítáme opravdu reálnou výši zdanění – tedy sečteme všechny daně, odvody a poplatky eráru – vyjde nám nějakých 75%. Přes to všechno náš stát nějakým záhadným způsobem pořád na nic pořádně nemá, musíme zatínat stamiliardové roční sekery a ony nekřesťanské daně neustále navyšovat. Šetření je sprosté slovo, pokus o snížení spotřební daně málem kriminální čin. Kam jdou všechny ty peníze? Na co potřebujeme každý rok vyšší a vyšší částku na státní výdaje? Proč nejdeme cestou diety státního Otesánka? Nebylo by na dotace, bylo by málo na přerozdělování, nebylo by na korupční „nadhodnotu“ státních zakázek?
Kam toto sociální inženýrství marxistického střihu může až dospět? To je budovatelům fungujícího státu, řízeného jako firma, úplně jedno? Přijde doba životního minima, které nám určí nějaký úředník a zbytek výdělku budeme povinně odevzdávat oplátkou za nějaké kupony na hrst rýže, ovesnou kaši a poukaz na vánoční kolekci?
Je mi z toho všeho zle. Když pak ještě vidím premiéra s jeho strojeným šklebem recitovat jak je to všechno vlastně pro naše dobro, jak je potřeba ukončit nespravedlivě nízké odměňování státních úředníků, jak je třeba pomoci lidem s nízkými příjmy zvýšením minimální mzdy (tedy hlavně odvodů) a jak je tedy potřeba jednat o těch nových daních, aby na to všechno bylo ... už se jen s útrpným úsměvem ptám spolu s Járou Cimrmanem: „A není to málo, Bohuslave Sobotkoviči?“
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)
