Plachý úsměv hodného chalana doprovázel pohled upřímného kolouška, který jen z donucení jde dělat tu opravdovou politiku pro lidi, která vystřídá probíhající klientelisticko-korupční žumpu, bude se makat, stát se řídit jako firma a bude líp! V tom nám dopomáhej Evropská unie, její dotační peníze, Jourová, Komárek a Stropnický na plakátech, koblihy zdarma, Vodňanské kuře a zaměstnanci Agrofertu, amen.
Nástup novodobého spasitele na politické kolbiště byl impozantní a musel jej zaznamenat každý. V parlamentních volbách bylo jeho hnutí těsně druhé, evropské volby již vyhrálo. Koblížková propaganda a rétorické šrapnely do kalného rybníka oposmluvní politiky „postsametové Národní fronty“ vzbudily ve frustrované společnosti novou vlnu naděje. Sluníčkově čisté nebe kazil jen Burešův stín a pochybnosti některých „remcalů“, že se jedná jen o kádrovou ofenzívu do programu čerpání dotací, kde se Agrofertnautovi nějak poztrácely v běhu času hlavní figurky.
Babišova politická stáj začala tedy pracovat, makat, dřít. Nejlepší koně obsadili ministerstva přerozdělování, dotací a armádních tunelů. Není dozorčí rady státního podniku, kde by zůstal kámen na kameni. Pro efektivnější dojení erární kravky byly k jejímu krmení stvořeny dokonce daňové kobry a vydána rozhodná prohlášení. Kdo neplatí s námi, zaplatí! Hodný koblížek přeci taky odvádí na daních skoro všechno co dostane na podporu svého podnikatelského úsilí od státu. Málem ani na malé Čapí hnízdo a jeho rekonstrukci nezbylo.
Duch národního spasitele byl vypuštěn z klece. Usmívající se strýko Andrej už není škaredý udavač Bureš, zaměstnává a živí desetitisíce lidí, pořád pomáhá babičkám a dědečkům, řídí stát jako firmu, peče kuřata, platí daně (tedy pokud nemá prázdniny jako na Slovensku), počítá státní finance. S laskavým pohledem stále vysvětluje, navrhuje, organizuje, reguluje, vylepšuje lidské zdroje. Není většího Stachanovce na poli české politiky. A vděk? Žádný! Nebo minimální.
Tak takhle tedy ne, soudruzi! Jeden se obětuje, aby vám přinesl dobro, blahobyt a šťastné zítřky i přes vaše daňově zruinované mrtvoly, musí přes osobní odpor sedět v parlamentní žvanírně, protože za sebe nemá adekvátní náhradu, musí se brodit politickou žumpou, ačkoliv není vůbec, ale vůbec žádným politikem, trpí na zasedáních koalice, která nechápe jeho státotvorně firemní kroky i kádrové rošády a co za to? Mimo přímých podřízených mu nikdo neřekne: „Děláš to dobře, Andy! Jsi fakt frajer!“ Může se tak, koblížek nejhodnější, dále na národ a své politické oponenty laskavě usmívat, když se někteří dokonce opovažují zpochybnit jeho křišťálově čisté úmysly a bojkotovat jeho boj o evropské miliardy (popřípadě alespoň o tu část, která formou dotací má téci do jeho soukromé firmy)?
Nikoliv! Podívejme se třeba jen na poslední dění. Největší zemědělec chce dát společnosti zelenou naftu. Do toho se naplete nějaký Urban, kterého premiér nedokázal umravnit a sebere ministru financí „přílepkem“ k zákonu 14 miliard na hraní! Tu najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, opadává cukrová poleva dobrosrdečného koblížka a můžeme konečně vidět pravou, vrásčitě okoralou tvář „spasitele“. K dřívějšímu dobytku, co pod Kalouskem rozkradl zemi, přidává Topolánkovu pakáž, která si někde v Toscánsku dovolila porcovat erární koláč bez spoluúčasti velkého Andreje a nějaký tehdejší nosič pizzy Urban má tu drzost se stavět na zadní ještě dnes!
Asi neví s kým má tu čest, podobně jako dříve redaktůrek Lidových novin. Bohužel si myslím, že pod mediálním agrozávojem to absolutně netuší ani jeho elektorát. Právě ten by si měl všímat jeho reakcí pod tlakem okolností. Maska dobrosrdečného lidumila padá, stejně jako šat dobrokonajícího nepolitického politika. Zůstává „nahý císař“ s nataženou rukou ke státnímu penězovodu.
Psáno pro a více na: pravyprostor.cz
Související články:
