Drtivá část politických či neziskových dobroserů hýká nadšením nad otevřeným srdcem a náručí bodrých seveřanů, kteří vítají ve své drsné zemi zimomřivé imigranty z Afriky, by jim mohli poskytnout hřejivé teplo úžasné záchranné sociální sítě, která jim na oplátku umožňuje multikulturně obohacovat ponuré domorodce, pod pečlivým státním dozorem každého kroku daňového poplatníka a solidárním přerozdělením každičké zatoulané mince.
Četl jsem na toto téma mnoho zajímavých textů, které pocházejí z klávesnic nebo per rodilých skandinávců a nějak se mi však ten “socialistický ráj na Zemi” nechce líbit. Ba naopak to vypadá jako předobraz šílených konců společenských manévrů sociálních inženýrů moci, jako nefalšované socialistické společenské peklo, jako konec tradičních hodnot evropské civilizace.
Dovoluji si zde pro ilustraci několik citací:
“To, co lze nyní ve Švédsku pozorovat, je dokonale logickým důsledkem existence sociálního státu: poskytováním dávek a výhod, a tedy zbavením individua odpovědnosti za vlastní život, vznikl jedinec zcela nový nedospělý, nezodpovědný a závislý. Sociální stát tak dal vzniknout populaci jedinců, kteří jsou psychologicky a morálně trvale dětmi stejně jako když rodiče nikdy nevystaví děti problémům, zodpovědnosti a potřebě nacházet vlastní řešení, budou jejich rozmazlení potomci věčně trpět nedostatkem a stále něco vyžadovat. “ (celý článek zde)
“Jedním z přetrvávajících mýtů ohledně tzv. státu blahobytu „třetí cesty“ je, že národ jako celek si může udržet vysokou úroveň života – i když nikdo skutečně nepracuje – po tu dobu, co vláda provádí masivní transfery bohatství směrem od těch, kteří jsou na tom relativně dobře, k těm, kteří jsou na tom relativně špatně.” (celý článek zde)
“Sedmiletý Hampus Nilsson se do školy těšil. Ze školní docházky se ale brzy stala noční můra.V první třídě základní školy Gustafa Hellströma je totiž jediným žákem, který rozumí švédsky.” (celý článek zde)
A nakonec ještě dva, již naprosto nepochopitelné, případy:
“Oba hoši byli v Norsku svěřeni do náhradní pěstounské péče, ačkoli mají české občanství a už v průběhu vyšetřování údajného zneužívání o ně projevili zájem jak prarodiče, tak sestra matky žijící v Česku. Sourozenci jsou navíc přiděleni ke dvěma různým pěstounům, takže kromě vazby na rodinu a znalosti českého jazyka ztrácejí také vzájemný vztah mezi sebou. Barnevern krade děti nejen cizincům, ale i Norům v kauzách, z nichž některé jsou vykonstruovány podle stejné šablony.“ (celý článek zde)
“Povídka byla napsána za sociálnědemokratické vlády Olofa Palmeho, když Lindgrenové podle daňového přiznání skutečně vyšla daň a odvody ve výši 102% z příjmu.” (celý článek zde)
Takže si to můžeme shrnout a v očekávání také naší ještě sociálně spravedlivější, multikulturně obohacenější, genderově vyváženější a státní byrokracií více opečovávanější budoucnosti, kterou nám jako nový eurosocialistický vzor často předhazují soudruzi z Lidového domu či z ulice Politických vězňů, pamatujme několik poznatků a pravidel, která se již někde proměnila v neuvěřitelnou skutečnost:
- Celkový souhrn všech daní a poplatků státu, které musíte pod hrozbou kriminálu platit se může vyšplhat do výše přesahující váš výdělek, tedy, že na daních zaplatíte dokonce více než vyděláte. Že je to nemožné? Skutečný příběh švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové, které byla vyměřena daň ve výši 102% příjmů je toho důkazem a nechť je ponaučením pro všechny, kteří si ještě dnes myslí, že jsou zdaněni někde kolem 50%. Dopočítejte všechny další jinak pojmenované daňopoplatky či odvody a již dnes vám vyjde hrozivých cca 75%.
- Když budete takto sociálním státem okradeni a nebudete mít již ani pořádně na jídlo či bydlení, nastupuje u nás v Kocourkově ještě místní specialita v podobě totálního doražení soukromým exekutorem. Pak se stáváte naprosto závislým, nesvéprávným občanem a stejně jako Lindgrenová raději přestanete pracovat a jdete si pro dávky. Skvěle tak plníte volební program fungujícího státu.
- Jako sociálně vyloučený pak budete muset snášet další “dobro” – například státní péči o vaše nedobře zabezpečené děti. Jednoho dne si pro ně přijde sociální úředník a prodá je za asistence “neziskové” organizace jako dobytek na trhu nějakým pěstounům, kteří na ně od státu dostanou dotace.
- Nakonec si můžete prohnat hlavou kulku ... anebo se stanete parazitem pevně přisátým na státní penězovod a budete toto sociální peklo velebit,všem říkat, že žijeme v zahnívajícím kapitalismu s neviditelnou rukou trhu a volit dále sociálně demokratické komunisty všech barev. Jen pro takovéto jedince je totiž současný systém dobře nastavený. Zkuste se poptat ve Švédsku nebo Norsku. Tam již zítra znamená včera. Nesmíte se však na realitu dívat pohledem dotovaného pachatele dobra za cizí peníze, pro kterého je hlavním životním cílem a představou o budoucí prosperitě čerpání peněz z fondů EU. Pak to těžko pochopíte.
Ano, Švédové nebo Norové, alespoň někteří, žijí určitě na vyšší úrovni než mnoho občanů naší vlasti. Pokud však přečtete citované články, zjistíte, že není všechno zlato, co se třpytí. Musíme vzít také v potaz velké bohatství nerostných surovin a absenci 40 let totalitní komunistické decimace národa. Při aplikaci jejich “sociálních programů” a třeba daňového systému z dílny vlády socialisty Palmeho na naši současnou realitu, které si tak často berou za vzor naši sociální inženýři, jenž se tím snaží obhájit socialismus a najít na něm nějaká pozitiva pro voličské stádo, by konce “českého obyčejného člověka” byly velmi smutné. Sobotkova vláda se však evidentně vydává právě touto cestou. Hlavní její starostí je totiž jak zajistit co největší výběr daní, vyšší průtok “evropských” peněz a co největší míru státního dirigismu.
Měli bychom jít cestou úplně opačnou. Přijdeme na to až na dně propasti, kde si budeme podávat ruku s Muhamadem Johanssonem, na kterého už také v přerozdělovacím kolotoči dotací neměl kdo reálně přispívat?
