Celá Evropská unie je naladěna na bolševickou notu sociálního otroctví a “politicky korektního” obohacování tradičního stylu života parazitickým přístupem různobarevných minorit. Ve volebních kláních tak vítězí demagogický populismus zdrojů, které jsou, dluhů, které se neplatí, slibů, kterým se musí uvěřit, prosperity, která už určitě přijde, abnormalit, které “slušný člověk a spořádaný občan” nekritizuje a Potěmkinových vesnic za cizí peníze.
Novodobým evropským komunistům z Bruselu se dokonale povedlo zásadní přetvoření vyspělé, hrdé a sebevědomé “západní” společnosti ve vyděšené stádo parazitů, čekající na každý drobek z panského stolu a myšlenkově je uzavřelo v okruhu závistivých povalečských bezmozků, vyhlížející slibované létající pečené holuby. Nikdo si už dnes nechce přiznat, že tento stav je absolutně iracionální a vede k zániku euroatlantické civilizace. To vše je práce nenažrané socialistické oligarchie, která zapustila kořeny ve všech členských státech EU, vládnoucí stylem “Po nás potopa!” a přemýšlející jen o dalších možnostech okrádání vlastního obyvatelstva a momentálním zisku z korupčního přerozdělování či klientelistického pasení se v erární oboře.
Tento marxistický mor, který prostoupil myšlení většiny Evropanů se samozřejmě nevyhýbá ani naší vlasti, navíc ještě zdecimované čtyřicetiletou primitivní masáží bolševických politruků. O to více je obyvatelstvo myšlenkám sociálního státu a jeho pevné ruky nakloněno, o to více si vlastně většina lidí ani nedokáže uvědomit jak je zmanipulována absurdní mediální realitou, jak je ideologickými vůdci rozhodujících partají tlačena do pozice srovnatelné pouze s chovným dobytkem na jatkách.
Ba naopak. Demokratická volební většina bude do krve, či do posledního písmenka v diskusi, tento eurosocialistický systém bránit, vyžadovat a brát jej jako něco správného, normálního, fungujícího i spravedlivého. Nevidí, neslyší, nepřemýšlí. Za všechny problémy, za krizi, za chudobu, za řádění exekutorů, za korupci, za politiky zloděje, za klientelistické mafie u státních krmelců, za malou výplatu i za nezaměstnanost může prý kapitalismus. Ano, ten kapitalismus, který tady už minimálně 75 let nemáme.
Socialistická propaganda na poli vymývání mozků zvítězila na celé čáře. Pokud dnes napíšete, že žijeme v sebedestruktivním období společnosti, která vychází z ekonomických “hodnot” učení marxismu – leninismu, kdy zásadní hybnou pákou je socialistické přerozdělování, rostoucí byrokracie, mocenský dirigismus i další aspekty totalitního sociálního inženýrství, málokdo pochopí. Ještě méně lidí pak pochopí, že realistická politická pravice vyznávající tradiční liberální hodnoty a cíle, tedy ten “kapitalismus”, díky kterému západní Evropa dříve tolik zbohatla, narozdíl od bolševickým terorem a ekonomickým experimentem zlikvidované východní části, v podstatě neexistuje.
Politické strany se tedy chovají “pragmaticky” - rozuměj vychytrale, zbaběle a bezcharakterně. Mocenským choutkám svých členů podřizují naprosto vše. Nastavený systém, kdy jsou všichni partajpudlíci životně závislí na přísunu státních financí, ať do stranických či soukromých pokladen a úspěch se počítá dle množství funkcí a korupčních peněz, na které vyšetřovatelé zatím nepřišli, logicky předpokládá masivní taktiku okrádání daňových poplatníků a následného “sociálního přerozdělování”. Dle toho také naše politická scéna vypadá.
Koho tedy při současné “nabídce” může volit liberatián, který požaduje malý stát, velké osobní svobody a volný, neregulovaný trh s nízkým daňovým zatížením? Jedinec, který ještě nezaměnil vlastní hrdost i čest za řitní alpinismus a poslušné panáčkování před kmotry politické Camorry?
ČSSD, KSČM, SPOZ? Rudé bratrstvo nové cesty do “socialistického ráje” určitě ne a snad ani nemá cenu rozebírat proč. Naskočit na demagogický lep Gottwaldovým pohrobkům opravdu může jen člověk, který si myslí, že hodnoty se tvoří v kancelářích ústředních výborů těchto partají a hodný soudruh je pak spravedlivě rozdělí mezi chudé proletáře.
ODS, TOP09? Pseudopravicové klientelistické struktury, které zdegenerovaly ve vyděšené sociálně demokratické žebráky před státními koryty? Strany, které sice deklarují pravicovou politiku, ale v reálu, pod pláštíkem koaličních ústupků, jen praktikují volební program levicových populistů? Na tuto politiku rozdělování trafik a státních zakázek rozhodně pravicový volič slyšet nemůže.
ANO 2011, ÚSVIT? Nová vlna české politiky sázející na všeobecnou znechucenost a frustraci, která má v čele výrazné osobnosti. Mohla by být pravicovou alternativou? Bohužel se zdá, že nikoliv. Jak by mohl pravicový volič věřit bývalému nomenklaturnímu kádru KSČ, navíc podezřelému ze spolupráce s StB, který má svoji současnou kariéru postavenou na pobírání státních dotací a evidentně jde do politického boje jen kvůli ochraně vlastního, velmi výhodného pseudobyznysu se státním rozpočtem. Snad Úsvit Tomia Okamury má několik dobrých myšlenek, ale jako reálná alternativa současné oligarchii se jeví poněkud nečitelný, bez pevných základů a jasných myšlenek. Přirovnání k dortu pejska a kočičky je zřejmě příhodné.
DSSS, PIRÁTI, ZELENÍ a další menší strany? Vždy vcelku jednostranně zaměřená uskupení, bodující v úzkém okruhu svých skalních příznivců, která si sice mohou občas přihřát svoji politickou polívčičku, ale nikdy to nebude vůdčí síla ve společnosti, nikdy to nebudou ti potřební tahouni, kteří svojí silou, svými činy a vizemi dokáží celý národ probudit z letargie a nastartovat k pochodu na nové, těžší cestě.
SVOBODNÍ? Programově snad jediná možná volba. Strana, která se nebojí pojmenovat věci pravým jménem a nenaučila se používat populistické fráze k uspokojení většinového elektorátu. Médii však převážně ignorována a obyčejným člověkem označována jako “Klausovy děti”. Proč? Neboť právě ten obyčejný volič má z myšlenek programu Svobodných panický strach. Je prý to cesta do Somálska či k zahnilému kapitalismu vykořisťovaných proletářů. Že je to jen racionální návrat k tradičním morálním hodnotám a ekonomickým zásadám volného trhu, zaručujícím reálnou tvorbu hodnot, nepochopí. Socialistickým parasitismem naočkovaná demokratická většina asi nikdy.
Možná jsou Svobodní ještě ne úplně osobnostně ukotvení a mají některé klasické vztahové problémy politických stran. Nic není úplně ideální. Důležité však je, že se alespoň snaží prosazovat liberální pohled na svět, realistické ekonomické teze a procesy či poukazovat na ta největší zvěrstva byrokratického evropského neosocialismu. Alespoň za to jim patří uznání a snad i volební hlas.
Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.
