Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Blíží se konec bílého muže, tvůrce tradičních hodnot a principů?

8. 11. 2012 7:07:07
Včerejší americké volby ukázaly v plné nahotě zásadní rozpor euroatlantické civilizace. Společnost je téměř symetricky rozdělena na dva čím dál více znepřátelené tábory, jejichž vzájemná spolupráce a koexistence je možná již jen v naaranžovaných politických show pro média či přeslazených mýdlových operách pro intelektuálně nenáročného diváka.

V běžném životě lidí se tento, umě skrývaný či bagatelizovaný, zhoubný nádor lidského bytí, zatím projevuje převážně jen v rovině nenávistných diskusí, nesmiřitelných disputací či ikonizováním vedoucích představitelů hlavních ideologických, nebo spíše marketingových, proudů. Samozřejmě, že to není nic nového, nic nebývalého, nic nečekaného. Smrtelné nebezpečí však představuje systematické oslabování pozic tvůrců hodnot a nositelů tradičních morálních principů, oslabování pozic pracovitého bílého muže liberálního smýšlení.

Realistické analýzy Obamova vítězství ve volebním klání se shodují na pravé podstatě jeho úspěchu. Přinesla mu jej nebývale okázalá kampaň zaměřená po evropsku na létající pečené holuby pro všechny, stavba vzdušných zámků a vzbuzování mesiášských nadějí na jakýsi lepší život, který zařídí jedině on a jeho administrativa. Ještě před pár desítkami let by s takovouto vizí neměl v USA šanci ani jako druhořadý populista na kokainovém večírku v Hollywoodu. Dnes je opět presidentem Spojených států amerických. Časy se mění. Bohužel.

Smrtelná nemoc společnosti má několik jmen. Sociální smír, multikulturní obohacení, pozitivní diskriminace, progresivní zdanění, zdroje jsou a možná sami doplníte mnoho podobných sloganů, které se tváří jako mírumilovné teze o páchání dobra, ale ve své podstatě zasévají mezi lidi nenávist, zlost, či naprostou rezignaci. Je to rozdávání ryb, navíc dnes již jen výhradně na dluh příštích generací, místo učení jak si rybařením zajistit vlastní obživu a plnohodnotný život. Je to zvrácený populismus, zasetý těmi nejdemagogičtějšími představiteli marxismu-leninismu, který však dnes vyhrává politickým partajím volby, přináší jim státní koryta, neomezenou moc a jejím představitelům též takřka božskou nedotknutelnost.

Není divu, že evropská i americká společnost po takovéto každodenní masáži degeneruje. Větší část populace již naprosto nechápe co se kolem nich vlastně děje. S nataženou rukou čekají na milodary od státu, na spásu od kolovrátkových přeříkávačů demagogických populistických hesel, na sociální jistoty, které jsou přeci jejich právem, ti aktivnější pak na teplé, dobře placené místo v byrokratické mašinérii, kde si mohou bokem nakrást ze státního penězovodu. Hlavního nepřítele jim pak ukazují jejich politické ikony v podobě nezávislých svobodomyslných jedinců, kteří tento všeobecný marasmus kritizují a chtějí se mu vzepřít.

V realitě Spojených států je touto novodobou ikonou Barack Hussein Obama. Idol drtivé většiny neanglosasských imigrantů, osamělých žen, levicových kavárenských tlachalů a příjemců sociální pomoci, kteří se stali rozhodujícím závažím na volební misce vah. Jeho sliby a populistická volební hesla jsou však jen slabým odvarem reality současné Evropy. Kde má nynější americký president svoje limity či mantinely, tam teprve začíná novodobý eurosocialismus, silně infikovaný extrémními komunisty s demokratickými maskami spasitelů všech, kterým je “ubližováno”.

Ti přinášejí do politického boje stále další a další “zásadní otázky k prokomunikování”, další pseudoproblémy, další “novátorská řešení”, další “nové cesty vývoje”. Na to však také potřebují peníze. Hodně peněz, které musí někomu pod líbivou záminkou sprostě ukrást. Na tisíce honosných sídel, desetitisíce limuzín a statisíce úředníků, asistentek a jiných podržtašků. Aby nějak zakryli svoji nekompetentnost a hlavně zakamuflovali parazitickou podstatu svojí existence, musí alespoň předstírat činnost. Dříve jednoduché věci se tak řeší tunami lejster, dříve jasná pravidla se ztrácejí pod hromadami nesmyslných příkazů, nařízení a zákonů, dříve rovné obchodní příležitosti jsou likvidovány zkorumpovanými pseudodonátory dotací, investičních pobídek či zadavateli státních zakázek. Tak se z dříve slušně prosperující, bolševickými teoretiky nazývané západní, společnosti dnes stala krachující montovna mávátek, oslavných samolepek a agitačních transparentů.

Strach z budoucnosti mi nahání fakt, že těmto “pachatelům dobra za cizí peníze” věří čím dál více zmanipulovaných oveček. Oni si je sice svojí politikou programově vyrábí, ale přesto by měl každý logicky uvažující jedinec přeci jen umět spočítat kolik je dvě plus dvě. Hodně našich spoluobčanů to neumí. Pochopit by se to částečně dalo v padesátých letech minulého století, při bolševickém výplachu mozků v naší vlasti. Dnes, v době rozvinuté informační společnosti je to s podivem.

Anebo je to jinak. Ani pro předložení červené koule není některý jedinec schopen rozpoznat a přiznat, že to není žlutý hranol. Popřípadě tyto pojmy prostě nechápe, či je mu to jedno. Nažrat se, zasouložit si a dát si po večeři pívo. To jsou hlavní priority. Co bude zítra? Nezájem.

Jenomže zítra může být zle. Bílý pracovitý muž liberálního smýšlení a jeho rodina bude nadobro zlikvidována, ponížena a vyregulována ze společnosti. Státy budou ovládány hordami pozitivně diskriminovaných příjemců sociálních dávek, zkorumpovanými politiky s jejich úřednickou suitou a bankstery s prsty na rotačkách bezcenných peněz. Jaké reálné hodnoty asi bude takováto společnost generovat? Jak se bude lidem v takovéto společnosti žít?

Bude to horší než v dobách, kterými nás dnešní neobolševici tak rádi straší. Bude to daleko horší než v dobách onoho dřevního kapitalismu i s jeho krizemi a “nedokonalým” sociálním zázemím. Bude to však i horší než za feudalismu, bude to možná i horší než v otrokářském systému. Zvířata, najednou vypuštěná ze socialistických klecí se budou učit znovu rvát o svoje místo na slunci, o kus žvance, o holé přežití. To nebude hezké podívání. Nebude? Nebo už je?

Diskutovat bez registrace můžete i zde.

Autor: Karel Kříž | čtvrtek 8.11.2012 7:07 | karma článku: 37.61 | přečteno: 3662x

Další články blogera

Karel Kříž

Co nás čeká po těchto dalších "osudových" volbách?

Tak se nám opět přiblížily další parlamentní volby a nejčastější poznámka z řad pravicově naladěných voličů znovu zní: Není koho volit. Bohužel.

17.10.2017 v 18:00 | Karma článku: 31.26 | Přečteno: 1026 | Diskuse

Karel Kříž

Jsme už dostatečně semknutí, frau Merkel?

Kolik litrů původní evropské krve ještě musí být prolito, kolik "zdivočelých" dodávek musí ještě zmasakrovat bezbranné chodce na vycházce, kolik bílých krků musí být ještě v Evropě podřezáno,

6.6.2017 v 10:25 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 1451 | Diskuse

Karel Kříž

Když (politická) žumpa vyteče na povrch

Poslední dobou si soudný člověk musí klást otázku, zdali má česká politická žumpa vůbec nějaké dno.

19.5.2017 v 8:38 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 1208 | Diskuse

Karel Kříž

Když byli otroky černoši, bylo to amorální. Dnes se dělají otroci z bílých a je to dobro

Bohužel jsem nucen konstatovat, že současná podoba multikulturního eurosocialismu se stala snad ještě ještě horší než režim vládnoucí bolševické sebranky před rokem 1989. V čem spočívá její zákeřnost?

10.4.2017 v 9:49 | Karma článku: 39.00 | Přečteno: 1835 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Aleš Kubíček

Páni pitomci

Ne, to neoslovuji naše politiky a poslance. Těmi pány jsme dnes my, pitomci budeme až zítra. Sledujíc srdnatý boj o naše lepší příští, kdy je využívána ta nejzákeřnější munice k převýšení soupeře jeho ponížením místo argumenty.

20.10.2017 v 0:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Miloš Krejník

Záchrana právního státu, aneb jak volit v roce 2017?

"... tak to je takové Palermo, které jsme tu ještě neměli." To jsou slova pana Zaorálka a já s ním v tomto výjimečně souhlasím. S tímto výrokem úzce souvisí skutečnost, že nadcházející volby jsou jiné, než u nás bylo zvykem.

19.10.2017 v 23:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Jan Hajek

PROČ, KOHO A JAK VOLIT

Proč vůbec, koho, jak? Co mě, jako voliče nejvíce zajímá? Nebo lépe, co by mě zajímat mělo? Odpověď není složitá. Čtěte víc...

19.10.2017 v 22:45 | Karma článku: 4.18 | Přečteno: 207 | Diskuse

Pavel Kamas

Vím, jak zítra dopadnou volby

Právě skončila televizní debata na Nově. Babiš a Zaorálek si odmoderovali předvolební diskusi. Měli i časoměřiče Korantenga. A po tomto televizním zážitku už vím, proč vyhraje Andrej Babiš.

19.10.2017 v 21:54 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 815 | Diskuse

Jiří Turner

Já ho chtěl volit, a on je teplej!

To je rána za ranou, všechno se hroutí a na nic už se v naší politice nemohu spolehnout. Jelikož nečtu bulvár, neměl jsem vůbec ani podezření, že je Matěj Stropnický na kluky, a jelikož nesleduji seriály, neznám ani jeho milence.

19.10.2017 v 21:35 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 630 | Diskuse
VIP
Počet článků 489 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4924

Člověk s vlastním názorem a veselým duchem. Narozen ve znamení lva roku 1966. V současné době majitel obchodní firmy. Dříve učitel, který přerušil svoje studium na pedagogické fakultě Masarykovy univesity, aby mohl okusit "radosti" soukromého podnikání. Mojí ideou je svobodný občan, který se umí postarat sám o sebe a malý, ale výkonný státní aparát, který jej nešikanuje a měří každému stejným metrem. Více článků a zajímavých informací najdete na www.pravyprostor.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.