Soutěž o největšího ptáka

Bylo velmi poučné sledovat 23. sjezd partaje, která se zoufale snaží přesvědčit sebe sama, že má nějaké vize, ideje či osobnosti, které by je dokázaly uskutečnit. Bylo nesmírně poučné sledovat chlapácká gesta dutých figurek na šachovnici moci, které si natřásaly notně vypelichané peří v rétorických cvičeních nez nápadu a invence, pronesených povětšinou pohřebním hlasem, prostým jakýchkoliv emocí. Bylo nesmírně poučné sledovat přímý přenos finální fáze politické sebevraždy ODS.

prava demokraticka legrace - sorry

Nezaujatý, nestranický divák se mohl celkem dobře bavit. Upachtěná, silou mocí tlačená rozhrkaná kára se ve světle ramp předvádí jako poslední výkřik vědy a techniky. Bez uzardění, bez špetky sebereflexe, bez jakéhokoliv náznaku pochopení naprosto tristní situace. K smíchu by to bylo však jen v případě, že by tato partaj stála někde na periferii společnosti, nikoliv jako hlavní vládní strana, jako hlavní hybatel politického dění a hlavní manipulátor našich životů.

Úvodní projev předsedy Petra Nečase měl být zřejmě burcující analýzou posledních neúspěchů. V jedné chvíli se dokonce řečník snad i pohnul, chvílemi zvyšoval hlas, dvakrát svazácky bouřil a občas vrhal plamenné pohledy do řad polospících stranických oveček. Nic mu to nebylo platné, neboť leklá ryba, bohužel, stojaté vody nerozbouří. Přesto si jej, údajně hlavní a jediná relevantní síla na české pravici, která pod ním prohrála vše co mohla, chce znovu zvolit jako svého vůdce. Kdo to kdy pochopí? Abych parafrázoval známý evergreen.

Částečnou odpovědí mohl být projev bývalého předsedy Mirka Topolánka, který se svou pověstnou valašskou bodrostí naplival do obličeje posledním slušným straníkům, vysmál se jakékoliv snaze o vybočení ze zajetých klientelistických kolejí a podprahově se přiznal, že pro něj a kámoše Marka je nyní důležitější událostí víkendu tenis. Protože on již svoji misi v ODS splnil. Pandurovné stačí na spokojený život až do smrti, tak si přece nebudem hrát na “nějaký ideje, vole, ne?”

Je totiž naprosto evidentní, že nic nereprezentuje současnou ODS lépe než právě příběh Mirka a jeho úplně nejvíc největšího přítele Marka. Mediálně ucházející ksicht, ošlehaný větrem valašských kopců, je vynesen mocnými zákulsními pákami do výšin velké politiky. Slon v porcelánu je naučen jíst stříbrným příborem s logem sponzora, bohatě nakrmen a sám se sebou velmi spokojen. Hlavně proto, že se mu všemi možnými prostředky podařilo zabránit, aby pokrevní bratr Dalík, jeho živá kasírtaška, nenásledoval populárního středočeského hejtmana na cestě do věznice. A o tom je v principu celá politika současné ODS. Hlavně ať nás nedostanou.

Právě proto také nemohl kongres občanských demokratů přinést naprosto nic nového. Celá strana je natolik ochromena strachem o budoucnost svých státních krmelců, že nelze jinak. Aby alespoň malinko zakryla před zbytkem svých nejvěrnějších voličů naprostou bezradnost a hrůzu ze dnů příštích, předkládá mainstreamovým médiím pohádku o boji kolem jednoprocentního zvýšení DPH. Po několikanásobném předcházejícím zvýšení nejen této daně, provedeném vládou Petra Nečase bez jediného kritického slova z partajních řad, to může zapůsobit jen a pouze na mluvící hlavy z našívaší veřejnoprávní televize.

Takže se nestalo vlastně nic neočekávaného. Soutěž o největšího ptáka vyhrál dle předpokladů současný premiér. Akt zoufalství, všeobecné vyprázdněnosti, poraženecké smířenosti, ale hlavně však jistoty několika dalších dobrých dnů u koryt. Potvrzen pak zvolením prvního místopředsedy Kuby, kterého sám Nečas ještě nedávno nazýval lokálním kmotrem, proti kterým by měla nová, čistá ODS bojovat. Jenže, když jsou v ohrožení hypotéky, musí jít stranou nejen politická kultura, volební programy, vize a myšlenky, ale i svědomí, čest i charakter.

Neočekával jsem od strany, kterou jsem sám několikráte v minulosti volil, nic velkého. Neočekával jsem dokonce ani náznak návratu k ideologickým kořenům, kvůli kterým kdysi vznikla. Nejsem naivní. Neočekával jsem však ale ani takovouhle pohřební hostinu. Neočekával jsem takovou porci falše, prázdnoty a nihilismu. Nečekal jsem klinickou smrt v přímém přenosu.

ODS připravila velmi úrodnou půdu pro socany a komunisty. Sjezd, který mohl něco změnit však jen tento stav zakonzervoval. Místo jasného a přímého pojmenování problémů, jen pláč nad rozlitým mlékem a hledání viníků na nesprávných místech, Jeden Kubera je málo. Hlasy jemu podobné prošuměly sálem bez povšimnutí. Pro partaj je přeci nejdůležitější nevybočovat ze stáda! Stranu si rozvracet nedáme! Potřebujeme klid na práci! Kde už jsem to, kurva, kdysi v mládí jenom slyšel, že na to mám takovou averzi?

Doporučuji proto všem modrým ptákům, kteří ještě zůstávají na palubě svého Titanicu následující desatero jako motlitbu před spaním:

1. Pravicová politika je jasné stanovení priorit a jejich trvalé dodržováni.

2. Malý stát, nízké daně, minimální byrokratická šikana obyvatelstva.

3. Pravicová politika není o obludném přerozdělování krmícím korupční chobotnici.

4. Pravicová politika je jednoduchá a čitelná.

5. Nepotřebuje ke svému prosazení hromady nesmyslných zákonů, vyhlášek a nařízení.

6. Potom nejsou potřeba ani tisíce zbytečných úředníků, policajtů či zastupitelů.

7. Pravicová politika podporuje tvůrce hodnot.

8. Pravicová politika není sociální inženýrství.

9. Pravicová politika není klientelismus.

10. Pravicová politika je o národní hrdosti.

Jenže, je v ODS ještě nějaký reálně pravicový politik? Věřím, že ano. Nicméně jeho slova jsou slyšet jen velmi málo. Nedivím se Kuberovi, že na otázku voliče, jestli mu současná ODS nevadí, odpovídá, že ano a o to víc, že je v ní členem. Jeho slušná práce je totiž naprosto pohřbena. Pohřbena pod nánosy “bejčích šíjí s masivními zlatými řetězy”, vyšívaných košil pražských manekýnů a páchnoucích ustrašených hromádek od loutkových pseudovůdců i jejich podobně vyděšených užitečných idiotů.

Na kongresu ODS totiž mělo zaznít hlavně toto:

“Jsme nedůvěryhodnou stranou, která pohřbila pravicové myšlenky v ČR. Svým neustálým nekoncepčním lavírováním, ustrašeným panáčkováním před koaličními partnery, výmluvami na mediální nepřízeň, nepochopení voličů a složitou situaci směrem na Hrad, jsme se dostali do pozice modrého předvoje socialistické vlády s komunistickou nadhodnotou. Rozhodující kmotři, mlaskající u státních krmelců, nás svou nenažraností přivedli na okraj propadliště dějin. Jediné, co nám pomůže je se těchto parazitů s bolševickým charakterem a smýšlením zbavit. Ať si jdou porovnávat svoje pinďoury a Rolexky do bordelů, kam patří, nebo ještě lépe do vězení. Pak bude možno uvažovat o nějakém novém restartu ODS, pak bude možno uvažovat o volitelnosti modré strany.”

Bohužel, toto nezaznělo. Game is over.