Kde je dno české politické žumpy?

  Za mediální mlhou éterem létajících sprostých nadávek ze slovníku do němoty zpitých mužiků v nálevně IV. cenové skupiny po zavírací době, paradoxně pronášených Mirkem Dušínem Kalouskem, ministrem jemnocitu, který chtěl pokládat vládu pro “nepředstavitelně sprostý výrok subalterního úředníčka” kde byl jeho partajní maskot ve funkci předsedy nazván “starým chudáčkem, nehodným vyzvání na souboj”, nám parlamentní spolek nekompetentních a nechápajících schválil další zvýšení, již tak likvidační a zdravému rozumu odporující, daňové zátěže.

“Odmít jsem ti někdy nějakou dotaci? Potřebuješ prachy? Proč seš taková svině?”

Ano, to jsou tři klíčové věty, vypovídající o stavu české politické scény vše. Není snad ani podstatné, zdali je ministr financí přesně takto řekl, ale že se dle nich chová celá naše zastupitelská, vládní a úřednická “elita”.

Již několikráte jsem zde ve svých článcích napsal, co si o současném společenském uspořádání myslím. Není to nic pěkného ani obdivuhodného. Vyděračský, likvidační systém daňového výpalného, aplikovaný na posledních zbytcích produktivního obyvatelstva v poměru jeden plátce na pět příjemců je v posledním tažení. Socialistický mejdan pod praporem EU a jejich neokomunistických vůdců doufejme končí. Poslední smrtelné křeče v podobě megalomanských “eurovalů”, či na naši domácí scénu přenesených v podobě udanění obyvatelstva k smrti, je jen hrou o získání času. Času pro vládnoucí oligarchii na zametení stop, ukradení posledních drobků z přerozdělovacího koláče a útěku do bezpečí. Dovolíme jim to?

Je naprosto evidentní, že z tvůrců hodnot již vláda nevyždíme víc ani kdyby se na hlavu stavěla. Po letech systematické likvidace se ani není čemu divit. Současní ekonomičtí “experti” tedy ještě zkouší onu pověstnou socialistickou všeobecně rozdělenou bídu nastolit urputným daňovým potrestáním spotřeby. Nevychází jim však již ani to, neboť pokud peníze nejsou v systému u primárních zdrojů, tedy u těch, kteří opravdu dokáží svou produktivní prací vytvořit nadhodnotu, která je zdrojem bohatství, nemohou se cestou na nákup samy v peněžence objevit, ačkoliv se nám to panáci z vládních paláců snaží již několik let namluvit.

Zde se pak v plné nahotě ukazuje nesmyslnost celoevropské ekonomické neosocialistické modly přerozdělování, neustálých zvrácených pokusů o nastartování ekonomiky přerozdělenými penězi v podobě korupčních dotací a pobídek, kdy peníze, ve stále děsivější míře kradené vládami tvůrcům, působí na systém naprosto stejně jako vysávání hostitele parazitem a, i když si to možná mnozí z nás ještě nedokáží uvědomit, toto nechutné, nenažranými zákonodárci stvořené a státními úředníky praktikované loupeživé divadlo pod pláštíkem sociálního státu pro obyčejné lidi, musí jednou definitivně skončit.

Nyní se nacházíme v bodě, kdy si tuto krutou pravdu pomalu přiznávají i ti, kteří tento společenský systémový zmetek sociálkapitalismu s neobolševickými přívlastky pro vlastní potěšení a obohacení stvořili. Je stejně s podivem, jak dloho jim to vydrželo než si společnost, i jen, v rámci možností, nepatrným tlakem, vynutila alespoň náznak zářezu do mafiánského světa kmotrů, korupčních zlodějů, úplatných úřednických kurtizán, soudních zametačů, policejních zaklínačů hadů a politických loutek i loutkovodičů. Píchnutím do tohoto hnisajícího vředu však vytéká takové množství nahromaděného hnisu, že si to málokdo dokázal vůbec představit. Vše ale nasvědčuje tomu, že hlavní vlna teprve přijde. Kde je tedy vlastně dno české politické žumpy?

Určitě ještě není v “krasomluvě” obohacené debily, čůráky a jinými rétorickými fekáliemi pronášenými mravními arbitry národa v nejvyšších vládních funkcích. To je jen nepatrná hříčka vyplývající z vekslácko-podvodnického podhoubí současných vládců, hojně obohaceného rudými emisary. Každý, kdo měl tu čest potkat ony “důležité” nafoukané figurky moci, nedej Bůh snad po několika panácích, potvrdí, že jim je podobné vyjadřování tak vlastní a tak vžité, že si to snad ani neuvědomují. Čert však vem nějaké to sprosté slovo, pokud by za ním byla vidět opravdová poctivá práce pro svoji vlast a nikoliv jen nabubřelé papalášské ego nomenklaturních kádrů parlamentních partají.

Úplným dnem však není ani pravidelné parlamentní předvádění cvičených opic do televizních kamer. Donekonečna opakovaná rétorická cvičení bez hlavy a paty, bez vlastní myšlenky, pronášená zhusta tak ubohou dikcí, že nezaujatý posluchač žasne, laik se diví a odborník si zoufá. Často rozkoktané postavičky s velkými obtížemi přečtou stranickými ÚV schválené texty plné již tisícekrát vyřčených demagogických lží, populistických frází či evidentních jalovin, bez náznaku rozumných řešení, konstruktivních nápadů i obyčejných, historicky ověřených, poctivých pravd. Pokud se však představitel zločinecké organizace, která dokázala terorizovat vlastní obyvatelstvo po dlouhých 40 let, dovolává Masaryka, demokracie a vyčítá současné vládě přehlížení vlastních občanů jako u předlistopadových mocipánů, jsme dnu velmi blízko.

Někomu by se jako morální a mravní dno české politické scény mohlo zdát právě působení extrémistických bolševiků, sešikovaných pod třešněmi “nové” KSČM v Parlamentu ČR, místo toho, aby již dvacet let polykali svoji osvědčenou medicínu v podobě vyhlazovacích gulagů, justičních vražd či alespoň mnohaletých žalářů, rozkradení jejich majetku a zostuzení rodiny spolu s upíráním občanských práv a svobod do pátého kolena, také tomu není tak. Komunistů je i v ostatních parlamentních stranách tolik, že je nikdo nespočítá. Navíc se derou i na místa nejvyšší, místa hradních pánů a mnoho našich spoluobčanů jim tleská jako o život.

Volič, dívající se na svět bez partajních klapek, by mohl vidět bahnité dno v neustálém “politickém” žabomyším boji, mezi deklarovanou pravicí a levicí, na který už snad opravdu věři jen ti nejužitečnější idioti. Omámené stádo jatečních ovcí, poslušně pochodujících v jednolitém šiku na porážku nezná kompromis ani pochopení. Modrá je dobrá, červená je špatná. Oranžová je poctivá, fialová krade. Nebo naopak. Nic mezi tím, nic nad usnesení jejich svatých politických obrázků. Bohužel se to týká drtivé většiny českého elektorátu. Je to velký úspěch demagogické propagandy v podání najatých PR agentur. Je to však velmi smutné z pohledu intelektuálního potenciálu “obyčejných člověků” s volebním právem.

Odpověď na titulní otázku je ve třech větách uvedených pod prvním odstavcem. Proč? Přečtěte si je ještě jednou. Představte si vystresovaného, ale sebevědomého papaláše s domělou nadspolečenskou mocí, nakradenými stovkami miliónů bezpečně zaparkovanými na cizokrajných účtech, s narcistickým egem zduřelým doživotní imunitou před zákony své vlasti a denně likvidujícího své svědomí pravidelnou dávkou milosrdného alkoholového opojení. Představte si, že to není postava béčkového mafiánského filmu o zločincích, výpalném, s několika záhadnými mrtvolami, s pračkami peněz, kmotrovskými přísahami či s mnoha dokonale naplánovanými a provedenými zločiny na okolním obyvatelstvu, ale člověk, který přímo určuje kvalitu vašeho života, mocí mu svěřenou zákony této země.

Domyslete navíc i to, že tento člověk se přímo podílí na tvorbě těchto zákonů, přímo ovlivňuje naplněnost vašich peněženek a bezostyšně se vkrádá do vašeho soukromí pomocí jím stvořených mocensko silových nástrojů. Jste jen figurka na jeho šachovnici, ale hlavně obtížný hmyz, kterému se musí jednou za čas zpovídat ze svých činů. Prozatím. Tento člověk, opilý mocí, pochlebováním řitních alpinistů, čekajících na drobky z jeho panské hostiny, postavený zvráceným společenským systémem na vrchol “potravinového”, tedy peněžně-vlivového žebříčku, uvažuje takto:

“Odmít jsem ti někdy nějakou dotaci?” Tedy, já mám absolutní moc, rozhoduji o kolik okrademe daňové poplatníky, jak to provedeme, jak to pomocí propagandy vtlučeme lidem do hlavy jako nutnost, ale hlavně, jak to potom spolu všichni, my kluci co spolu mluvíme, rozkrademe a za to si pořádně užijeme, Dotace a investiční pobídky, tento mor sociálněinženýrské ekonomiky, vedoucí nás do bolševických národohospodářských pekel, vymyšlený neokomunisty jen k tomuto účelu, kde se již naprosto nehledí na společenskou prospěšnost, ale na korupční výtěžnost je prvním stupněm dna současné politiky. Nejen však naší, ale i evropské a Obamovy americké.

“Potřebuješ prachy?” Za nakradené peníze z předcházejícího odstavce si vládnoucí oligarchie potom může koupit prakticky všechno a všechny. Nebo si to alespoň myslí, donedávna, u nás před Ráthem, dokonce neochvějně. A docela dlouho jim to vychází, či možná už jenom vycházelo. Doufejme, že společenské ledy se pohnuly a veškerá tato parazitická verbež bude nakonec po zásluze odměněna, stejně jako doktor hejtmanoposlanec. Neboť pokud ne, pokud Boží mlýny nezačnou řádně mlít, na dně zůstaneme.

“Proč seš taková svině?” A to je poslední poselství. Takové provolání k národu. Když na sebe nebudeme, my vyvolení s přístupem ke státnímu penězovodu, k mocenským pákám, s otevřenými dveřmi k soudní mafii, kmotrům šedé ekonomiky, přímo ohýbající zákonnou a daňovou džungli dle našeho zvráceného gusta a manipulující daňovými nevolníky jak se nám zamane, práskat nepříjemné věci, budeme si do konce života užívat jako prasata v žitě. Stačí si udržovat volební základnu z námi vytvářených zbytečných, ale vděčných úředníků, z námi vytvářených pobíračů dávek a kriminalizovat nezávislé nepodajné osobnosti.

A to je absolutní dno politické žumpy. Všichni víme, že krade každý, kdo se jen může dotknout státem zřízenými finančními dráby nashromážděných peněz, všichni víme, že korupčními zloději stvořené penězovody nás pasují do role daňových otroků, všichni víme, že propagandou živený virtuální svět budování a práce na blahu společnosti je jen snůškou demagogických lží partajních politbyr. Přesto to zase vypadá, že i v nastávajících volbách se bude opět většina voličů rozhodovat jen mezi těmi, kteří mají toto vše na svědomí. Stačí si přečíst, možná snad koupené, volební průzkumy. Kolik procent mají strany, které se chtějí těmto parazitům společnosti postavit, kde je v žebříčcích slušný, s bolševikem kvůli kariéře nekolaborující, kandidát na presidenta?

Pokud se nechceme pouštět do řešení “revolučních” nebo formou občanské neposlušnosti, které by v míře ne malé jistě mocenská vrchnost lehce zpacifikovala, pokud tedy nejsou řešením defenestrace, věšení na lucerny či zalehnutí na barikády, máme jedinou možnost. Důkladně a precizně si najít jiné zastupitele, na všech úrovních. Vyburcovat ke vstupu do politického života slušné lidi s mravním povědomím, svědomím a ctí, popřípadě je hledat na kandidátkách, které se v direktivně nadiktovaných průzkumech volebních preferencí objevují v kolonce “Ostatní”. Jinak se ode dna nikdy neodrazíme a zaplatíme za to svým vlastním krátkým životem, zdecimovaným bolestí na duchu i na těle a ukradeným majetkem spolu s budoucností našich dětí.