Česká parodie na kapitalismus (vzor EU)

Pojem kapitalismus je díky svému původu chápaný poněkud pejorativně. Nicméně pokud jeho význam budeme definovat jako společenský  systém založený na volném trhu, nedotknutelnosti soukromého majetku a občanských práv i svobod, můžeme v klidu zapomenout na Marxovy pokusy o jeho „filozofickou“ dehonestaci a brát kapitalismus v pravém slova smyslu jako zatím nijak nepřekonanou a jedinou možnou cestu k opravdu svobodné, prosperující a bohaté společnosti.

Cestu, ve kterou možná mnoho z nás doufalo i po krachu sovětského bloku v roce 1989. Cestu, který by zametla s bolševickým ideologickým morem, sociálním inženýrstvím a ekonomicko-hospodářskými experimenty při řízení občanské společnosti. Bohužel jsme se dočkali jen malých náznaků a nyní se stále více vracíme na cestu původní, socialisticko-potěmkinovskou stezku do myšlenkově i materiálně zbídačené  … rudé prdele.

Ještě zhruba před půl stoletím jsme však alespoň mohli skrz malá okénka v drátech kolem našeho komunistického koncentráku s nadějí vzhlížet na západ, kde tradiční euroatlantická civilizace dokázala pomocí oněch základních principů budování svobodné tržní společnosti postavit pevné základy prosperity a právního státu, za což byla odměněna do té doby historicky nevídaným bohatstvím, technologickým pokrokem a občanskou sebejistotou, kteréžto aspekty vzájemného srovnání se nedařilo dokonale zakamuflovat ani komunistickým politrukům, kteří popisovali západní svět jako zemi bídy, žebrajících nezaměstnaných a lidských neštěstí. Bohužel dnes už se není dívat kam.

Socialistickou Evropu obchází strašidlo kapitalismu a bandy vládnoucích neomarxistů jen dělají vše pro to, aby volební stádo neprohlédlo jejich populistické hrátky při řízení společnosti.  Nákaza dokonce pronikla již i za oceán, kde momentálně snad již prožívají vystřízlivění z politiky nesmyslných slibů a lží směšné americké levicové loutky Obamy.

Jak se tedy tento světový socialistický trend poslední doby promítá do života Čechů? Žijeme v kapitalismu, jak nám stále tvrdí vládní média, či se stále ještě, nebo opět, plácáme na oné rudé stezce? Přinesli nám evropští levicoví kavárenští intelektuálové, zneužívající vše původní a dobré, co zapříčinilo bohatství jejich společnosti a nyní to obyčejnému člověku demagogicky presentují jako příčiny stále nových vznikajících problémů, něco pozitivního?Přinesli nám ten moderní sociální stát, kde všichni spokojeně žijí v multikulturní shodě, přinesli jistoty a prosperitu?

Vážení přátelé, obyčejní občané, voliči, vše proklamované dokázala ta naše současná vládnoucí věrchuška leda tak hubou. Brodíme se po krk ve sračkách socialistické propagandy a zmaru, ze kterého nás jeho kazatelé slibují vyvést další a ještě větší dávkou stejné socialistické kejdy na naše hlavy. Co je tak reálným důsledkem jejich počínání?

Současné společenské zřízení je vlastně zhmotněný sen každého vychytralého komunisty, který sice moc dobře ví, že marxistické fantasmagorické bláboly jsou akorát tak dobrým propagandistickým střelivem pro užitečné idioty, ale dokáže jich velice dobře využít pro své mocenské ambice násobené hromaděním statků nás všech do vlastní kapsy. Žijeme v éře korporátního fašistického socialismu, kde vládnoucí panáci dokázali svému volebnímu stádu vštěpit myšlenku, že se jen oni dobře postarají o jejich životy od kolébky do hrobu výměnou za jejich peníze, svobodu, hrdost, morálku a myšlení.

Od totality sovětského typu se současnost odlišuje snad jen hrou na demokracii při „svobodných“ volbách. Ovšem i tento problém řeší vládnoucí oligarchie masovou dehonestací nepohodlné konkurence v nakoupených médiích a v reklamně-volebních kláních pak finančně explodujícími kampaněmi, ke které soupeři, nezapojení do vzájemné soudružské státní tunelovací hry, se nemají šanci ani náznakem přiblížit. Volby tak dokola vyhrávají stále stejné, navzájem propojené party, které jen občas změní barvy vlajek a dresů, popřípadě své, již neúnosně společensky zprofanované, vůdce. V nejzoufalejší situaci nastrčí na politickou scénu „nový“ tajně spřátelený objekt, který pak vydávají za nezkorumpované spasitelské hnutí, byť chapadla státní mafiánské chobotnice jsou s nimi vzájemně tak pevně propletena, že si toho musí všimnout žáček z pomocné školy.

Co nám tedy zbylo z onoho prvotního kapitalismu, na který novodobí komunisté, pevně usazení v mocenských vládních i skrytě smluvně opozičních pozicích svalují veškerou vinu za současnou hospodářskou krizi, občanské nepokoje či blbou náladu? Vlastně téměř vůbec nic.

Volný trh neexistuje už skoro ani v náznaku. Živnostník či malý podnikatel je považován za parazita, regulérní obrana proti placení likvidačních daní za zlodějinu, firmy nenapojené na státní koryta místo svého rozvoje vynakládají veškeré prostředky na obyčejné přežití, zaměstnávání lidí se díky „legislativní smršti“ stalo černou noční můrou. Místo toho vidíme „těžkou úřednickou práci“ při přerozdělování daňového lupu na dotace, investiční pobídky či různé jiné podpory velkoobchodníkům se státem, kteří vědí kde spřízněnou partaj tlačí finanční bota.

Soukromé vlastnictví je sice zákonem považováno za nedotknutelné, ale v praxi si vláda bere z námi vytvořených statků už téměř 75% na různých daních, odvodech a poplatcích. Připravuje se přísnější zákon o vyvlastnění ve veřejném zájmu, platí neuvěřitelné znění zákona exekučního, pomocí kterého dokáže justičně-exekutorsko-policejní-politická mafie zbavit majetku, důstojnosti i budoucnosti na koho si ukáže.

Zbývají občanské svobody. Zatím se nestřílí z Aurory, je to dobré, říkají mnozí. Že se nám však salámovou metodou ubírá našich práv a svobod každým dnem je ještě možná horší v tom, že si toho někteří ani nevšimnou či všimnout ani nedokáží. Oslavují každé utažení šroubů jako vítězství fungujícího státu, jako konečně klid na práci a pořádek. Dle nich by bylo nejlepší všechno zakázat, posílit policii a většinu národa jako rebelanty asi pozavírat. Pak by nebylo rasistů, xenofobů, primitivních antikomunistů nebo třeba kuřáků v soukromých hospodách.

Není tedy splněn ani jeden základní princip kapitalismu, a přesto se nám stále někteří snaží vnutit tezi o jeho současné krizi. Tezi o potřebě dalších jistot sociálního státu, větších pravomocích erárních úředníků, větších daní k přerozdělování, větší byrokratické šikaně, policejní „ochraně“ a větší zákonné iniciativě k řízení našich životů. Tak prý pravil „pravičák a poctivý podnikatel Babiš, moderní sociální politik Sobotka nebo politicky vyspělý president bonmotů Zeman“.  Kdy jim národ přestane konečně tyto žvásty polykat i s navijákem?

Možná ve chvíli, kdy si dokáže spočítat kolik každý z nás doplácí na státní pseudopodnikání firem kolem ministra dotací, co nás stojí reálné rámce pseudosociální politiky partaje béčkového premiéra, která svoje historicky primární voliče dře z kůže, aby mohla státnicky zaplatit své agenty v politicko-obchodních korporacích či věrné přisluhovače ve vedoucích pozicích zbytečných úřadů, z nichž udělala novodobou, erárem placenou, nedotknutelnou šlechtu.  

Všichni mediální odborníci se dnes diví proč to jako všechno tak nějak nefunguje? Proč se najednou vybírá málo na daních, proč stále nejsou na nic peníze, proč se neplní volební sliby o šťastných zítřcích, když to naše vláda všechno tak dává do pořádku a napravuje chyby. Proč alespoň není vidět nějaký pozitivní trend. Odpověď je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem prostá. Léčí se již tak vroucí a přeplněný socialistický kotel dalším přidáváním otopu. Zbývá nám tu totiž již jen asi jedna pětina populace, která by měla svojí produktivitou uživit zbytek společnosti a ta od současných vládních panáků dostává jednu ránu za druhou. Není divu, že toho má dost a nechce, či ani již nemůže produkovat více, více platit na daních či odvodech. Tak výběr klesá a nic na tom nezmění ani zmatené vysvětlování výjimečných objektivních příčin a výpadků provládními „odborníky“. Pád do propasti je započat a zřejmě již není cesty zpět.

Již brzy se tedy možná dočkáme stavu, kdy platit daně budou jen politikové, státní zaměstnanci a státem dotované firmy. Jaká pak bude hodnota takto vytvořených statků, které v současné době jen tvoří účetní položku s reálnou nulovou hodnotou v přerozdělovacím socialistickém kolotoči, nám bude muset asi vysvětlit někdo povolanější. Já hlupák, co si myslím, že to nelze, to prostě neumím. Stejně jako neumím vysvětlit některým lidem, že v tom prohnilém kapitalismu opravdu nyní nežijeme, že to není ani jeho parodie, ale ryzí neomarxistický multikulturní eurosocialismus kopulující se znaky korporátního fašistického hospodářského systému se všemi důsledky spojení těchto ideologií a praktik. 

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související články:

Musíme obnovit morální společnost, kde se nekrade a už vůbec ne podle zákonů

Živnostníkům psí smrt aneb socialismus si rozvracet nedáme!

Stát, demokracie, volby: Falešné náboženství pro otroky