Trable kmotra Mazánka

Příběh číšníka od Beránků, který nakonec orchestroval pomalu celou Prahu, jakoby věrně ukazoval vývoj české společnosti po sametové „nejsmejakooni“ revoluci. Jak se musí dělat politický byznys předvedl soudruh Janoušek naprosto precisně a dokonce se to nebál ukázat i na pohřbu jednoho z největších bolševických zm.dů, kamaráda z rudé čtvrti Miroslava Štěpána.

Je jasné, že pražská galérka veksláků, podvodníků a šmelinářů musela mít, stejně jako dnes i před listopadem 1989 politické krytí. Mazánek v té době zřejmě pásl přímo soudruha Štěpána a vděčnost za to mu projevil právě smuteční účastí, na listině prodejných děvek se však muselo objevit i mnoho dalších komunistických papalášů, včetně důstojníků StB. Když president Havel vyhlásil tlustou čáru za  minulostí, která těmto figurkám přikryla jejich kšefty, neváhal podnikavý chlapec Romeš založit s estébáckými kolegy firmu, jež z něj nakonec udělala bordeltátu, v jehož stáji se jako klenot popásával i sám primátor Pavka Cestovatel.

Schéma vývoje tedy kopírovalo stav v celé české kotlině. Jeden bezcharakterní, samosplachovací, narcistický šíbr, přesvědčený o vlastní neomylnosti a dokonalosti, kolem něj pár bývalých vlivných komoušů a estébáckých fízlů s kontakty a informacemi. Ve vyšších patrech „demokratické“ politické scény bílé koně, kteří „nejsou jako oni“, ale přímo oni. Ve vzájemné symbióze pak vymýšlející jak co nejlépe podojit erár a ty prachy, co leží na ulici (spíše tedy na státních účtech) šikovně odklonit domů. Čest práci, soudruzi!

Na rozpinkání si kluci většinou dávali úvěry v bankách, kde soudruh ředitel pochopil nové tempo doby, nebo na něj tajní něco zajímavého věděli. Za půjčené desítky či stovky miliónů si pak najednou podnikatelsky procitnuvší vyznavači marxismu-leninismu rozjížděli svoje obchody s „menším“ náskokem před konkurencí na startovní čáře.

"Dobrej byznysplán" byl též rozkrádání majetku SSM, ROH či podobných komunistických organizací, který nakonec vyvoleným soudruhům přinesl onu proklamovanou šťastnou budoucnost, jistoty a prosperitu. Však z toho žijí materiálně i duchovně dodnes.

 Nicméně bylo třeba se zajistit na delší dobu. Jednorázové tunely sice drobný na kafe přinesly, ale život jede dál. Prachy, děvky, chlast, hérečky, píchání! Vily, dovča, manekýna na ozdobu, pořádnou káru! Ať proletariát čumí jak se dělá sociální kapitalismus! To nejde financovat z jednorázovejch čórek. Musí to kapat furt! A ne kapat, pořádně valit. Zdroje jsou!

Chlapci pochopili, že se vlastně skoro nic nezměnilo. Stáčí zase ochočit pár papalášů a jízda pokračuje i se změnou režimu. Ba je to ještě výnosnější. Už se nemusí šmelit s bonama, šidit na účtenkách, vysvětlovat manka nebo podobně paběrkovat. Osedlat správný koně a psát noty na státní zakázky. Nasadit nový kvádro lobbisty, váženého poradce, politického podnikatele. To je ona specifická třetí cesta k vysněnému eurokomunismu. Jen s malou úpravou: Každému dle jeho potřeb! Tedy jen pro zvolené a vyvolené.

Tak Mazánek orchestroval protidrogovou osvětu s půlmiliardou v banku. Pak psal se svými právníky noty pro Dopravní podnik města Prahy, VZP, stavební úřad magistrátu, nástroje si  pravidelně ladil s mnoha úředníky i s pracovnou primátora. Zlatý časy! Nemusí kapat, hlavně když prší, vole, soudruhu, ne? Poručíme větru dešti!

Všem klukům, co spolu mluvili, tak najednou povyrostly pinďoury o deset čísel. Špičatý boty, telefon velkej i malej, vošéfovaný taláry, benga i mediální mrdky. Pohoda, klídek, luxusní tabáček. Na daňový poplatníky muší bejt přísnost, vašnosti! A tak pršelo, jen se lilo. A lilo se dost, taky šňupalo. Kruh protidrogový prevence se uzavírá.

Sehranej orchestr začal najednou vyluzovat sem tam falešnej tón. Co to? Jakej boj proti korupci, kurva?! Jak nepřikryje, co to je? Co to tam dělá ten Čistej? Cestovateli, kamaráde, jsem nějak out, zapni malej a brnkni mi. Jedu na panáka.

Přátelé, soudruzi, kamarádi, nesvítily mi světla ani šťastná hvězda, mediální hyeny mě uštvaly. Jen jsem si chtěl malinko vorazit, ale nikoho porazit. Ta cigoška mi tam skočila, může bejt ráda, že jsem jí dal na nový hadry. Já jsem nevinej, jsem nevinej! Zeptejte se Pavky, Libora, koho chcete. Teď mě ale omluvte, valím do Zadaru.

Bude zajímavé, jaký konec bude mít Mazánkův příběh. Obávám se, že tepláky nosit nikdy nebude. Tísíce jemu podobných politických pasáků je pořád v klidu, tisíce jemu podobných politických „podnikatelů“ si v pohodě užívá z erárních odklonů. Společnost se zatím nedostala do tak racionální fáze vývoje, aby s nimi dokázala zatočit a jako hnisající vřed je vypudila ze svých základů. Stále si tady hrajeme na kapitalismus s lidskou tváří, ale praktikujeme korupční eurosocialismus, kde hospodářství řídí daně, dotace, regulace a razítka ouředníků, nikoliv um a práce. Pokřivený nesvobodný trh je jen dojnou krávou pro výše popsané parazity s jejich šmelinářskými praktikami. Pro „nadlidi“, co vysávají život produktivní části společnosti, kterou bez skurpulí okrádají, ponižují a vysmívají se jí.

Pozitivní na celé věci je, že část voličské základny, která chtěla vidět v praxi programové teze ODS, spočítala této partaji Mazánko-Cestovatelskou politiku a dala jasně najevo, že si z nich srandu dělat modří ptáci nebudou. Neštěstím naší společnosti však je opačná strana spektra elektorátu. Ačkoliv má velmi mnoho podobných případů i stejných indícií v řadách svých politických „svatých obrázků“ a jejich šedých eminencí, nechápe, nevidí, neslyší a stále stejně volí.  Kdo jim otevře oči?

Diskuse bez registrace, další články a zajímavosti: ZDE