Proč se z kausy Grygárek stala kausa Nagyová?

Téměř nevěřím vlastním očím a uším. Noviny, internet, rádia i televize téměř minutu po minutě popisují jeden z největších zásahů do sféry “nedotknutelných” v dějinách České republiky, stovky reportérů žhaví klávesnice, postávají celé dny u policejních automobilů, paparazziové loví obrázky před kdejakým soudem, kdejakou věznicí, bankou či honosnou budovou.Výsledkem veškeré lopoty celé této žurnalistické armády pak je zjištění, že Nagyová vypadala celkem dobře, Tluchoř ztrhaně a premiér možná odstoupí nebo taky ne.

Chápu, že i zákazník novinářů je pán, chápu, že musí psát to, co si myslí, že jejich čtenáře zajímá prioritně. Jak však dokázala naše média rukou společnou zbulvarizovat i tak závažnou kauzu, kdy se policie snad poprvé odvážila zásadně seknout po chapadle jedné z největších domácích mafiánských chobotnic, je na pováženou.

Když byl loni přistižen se sedmičkou v krabici sociálně demokratický hejnec Ráth, česká společnost s napětím čekala, zdali je to jen předhození obětního opozičního beránka na ukojení touhy po politické krvi rozlíceným davům, či snad se jedná opravdu o nějakou podstatnější změnu ve vztahu práva a politicko-mafiánských “elit”.

Vypadá to, že opravdu k určitému posunu došlo. Zásadní a nejpodstatnější změnou je ztráta “krytí”. Tedy stavu, kdy se jednotlivé trestní kausy z oblasti vyšších korupčních famiglií zametly pod koberec daleko dříve než mohlo dojít k jejich “realizaci”. Jednoduše řečeno, dnes je zřejmě daleko těžší, i díky nově nastaveným mechanismům, novým odpovědným lidem v policii a na státních zastupitelstvích i nově nastaveným postupům, aby pečlivě budovaná klientelistická síť politických bafuňářů, kmotrů a justičních prostitutů dokázala pochytat všechno.

Druhým důvodem, neméně však podstatným je ale i fakt, že množství korupčních případů, množství bohapustých rozkrádaček, množství uplacených úředníků i politiků či množství prasat chrochtajících za státní peníze u svých soukromých přeplněných koryt je tolik, že již není možné to vše udržet pod pokličkou a lidu dále předkládat jako standardní fungující demokracii.

O to více je smutnější mediální pohled na dění dnešních dnů. Investigativci z největších redakčních stájí se nachytali na sledovačku, kterou po linii “jánabráchubráchnamě” zadala milenka premiéra generálům vojenského zpravodajství a na politický “deal” s trafikami. Toto presentují jako zásadní skutečnosti probíhající policejní akce a na druhou kolej naprosto odsunuli podstatu případu.

Celá “Kausa Nagyová” je přeci primárně “Kausa Grygárek” a týká se několika trestných činů spojených se zneužitím pravomoci úřední osoby v souvislosti s výhodami při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě, kterých se mimo bývalého, po Rampulovi na krátký čas instalovaného, pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka měli účastnit jako, slovy policejních protokolů: organizovaná zločinecká skupina také  JUDr. Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Rittig, ing. Jiří Toman a další tehdy neustanovené osoby. 

Zde přeci Policie ČR ťala do živého, zde vykonala tu největší práci, zde se láme chleba. Jestli při sledování těchto lidí načapali v nedbalkách ty, co dnes sedí ve vazbě je jistě příjemný bonus, který však není jádrem celé věci. Je to jen další důkaz toho, jak se i dnešní mocní chovají, jak pohrdají zákony, které sami tvoří, jak kálejí na celou demokracii, společnost i lidi, kteří jim jejich erární kariéry platí.

Novináře by měly, dle mého mínění, daleko více zajímat odpovědi na následující otázky:

• Proč nejsou ve vazbě Grygárek, Janoušek, Rittig, Hrdlička a další?
• Znamená pobyt některých v cizině, že přeci jenom dostali echo?
• Co hledali policisté v sídlech jejich firem, v bankovních sejfech a v jejich domech?
• Má policie dostatek důkazů na prokázání trestných činů této “organizované zločinecké skupiny”?
• Je “bonus” v podobě prokázaného spojení Jany Nagyové s těmito strukturami znamením, že se nitky jejich “zločineckého spojení” splétají až v kanceláři premiéra?

Odpovědi na tyto otázky nám pak nakonec dají možnost i posoudit, co se vlastně právě děje. Logickým rozumem posouzeno to vypadá na bohapustou zlodějinu. Zlodějinu však v řádu miliard, zlodějinu z peněz zaplacených do státního rozpočtu daňovými poplatníky, kterým se šrouby utahují každý den. Zlodějinu, která jako mor rozežírá svým dosahem celou společnost. Zlodějinu umožněnou systémem, který po socialisticku okrádá tvůrce hodnot, aby na druhé straně sypal do kapes všehoschopným gaunerům.

Umožněnou systémem likvidační daňové džungle, klientelistických politicko-kmotrovských vazeb nad zákonem, systémem politického “obchodování” s funkcemi, korupčními penězi či mocenským vlivem. Systémem, který umožňuje několika zmetkům po bolševicku znovu rozkrást téměř vše co společnost vyprodukuje. Systémem, kde se za předstíraného demokratického souboje pravice a levice buduje ten nejsyrovější sociálkomunismus za podpory EU.

Dobře bychom si měli v tomto kontextu přeložit slova premiéra Nečase v parlamentu, který nechápe co je na tom špatného, když se tak děje všude a každý den. Dobře bychom se měli všímat i reakcí dalších koaličních i opozičních politiků, kteří jen zmateně pokřikují populistická hesla s vidinou nového lizu aniž by se jen náznakem dotkli podstaty problému. Dobře bychom si měli právě dnes uvědomit, že pohár trpělivosti právě přetekl a nadále ze sebe nenechat dělat jen platící užitečné idioty.

Tento stát není pro poctivě pracující, racionálně uvažující, svobodomyslné jedince. Je spletí mafiánských struktur, zlodějské lůzy a celoživotně parazitující, státem všelijak uplácené “demokratické” většiny. Změňme to. Občanskou či daňovou neposlušností, odmítáním demagogické hry na nejlépe zaplacený reklamní produkt ve svobodných volbách. Čas běží neúprosně. Nenechme se znovu mást, Nagyová opravdu není Grygárek.

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.