Povodňové memento

Uznávám, je to hrozné, děsivé, vyčerpávající, ubíjející. Pokud žijete v blízkosti vody s nulovou šancí dům prodat a odstěhovat se někam na kopec, pokud po měsících dřiny od minulé povodně dokončíte opravu stavení a týden na to vám tam přijde řeka znovu, pokud vám velká voda stále dokola bere majetek, blízké, fyzické i psychické síly, pokud už ani nemáte slzy na pláč a jen se třesete vztekem, bolestí i zimou, přijměte tímto moji pokornou omluvu, že se k tématu záplav zde vyjadřuji. Vím, že toho všeho máte dost.

Politicky nekorektní foto: Vylitá Vltava, Iveta i Miloš

Co předvádí česká média a politcká scéna v souvislosti s vaším neštěstím u mne však vyvolalo silný dávivý reflex a pár slov si přeci jen musím dovolit.

Začnu prvním mužem republiky, presidentem dolních deseti miliónů, Milošem Zemanem. Co ukázal tento zavirovaný pán s věčně bolavým palcem během dnů, kdy mnozí z vás jen bezmocně sledovali valící se zkázu na vaše domovy snad nemá obdoby. Tak dlouho byl zalezlý ve svém doupěti až byl konečně jeho jezevčí zvyk po několika dnech přerušen tiskovou konferencí. Rozšafně žoviální Milda pak užaslým novinářům vysvětlil, že v tuto chvíli je létat vrtulníkem ostentativní, jejich utopení ambivalentní a dmul se pýchou jak ty šmoky zase dostal gejzírem svého sarkasmu i nadprůměrné inteligence. Škoda, že tato dvě cizí slova neznal už když helikoptérou letěl s bossem pracujícího lidu Zavadilem na sjezd ČSSD.

U těchto “láskyplných” slov se pochechtával jak šestnáctka před vrnícím robertkem a jako vždy se kochal vlastní dokonalostí. Nakonec tedy alespoň slíbil nazout gumáky vojákům Hradní stráže a vyslat je do vodou zatopených oblastí. Bohužel do této chvíle, ostatně opět stejně jako vždy, nebyla jeho slova naplněna činy, neboť strážní i muzikanti zůstali u rekognoskace terénu a teoretické přípravy v kasárnách. Kdo ví, jestli mladá Kate měla večer doma zase fackovací náladu.

Zbytek politické scény pak pojal povodně jako další startovací výstřel k volebnímu boji. Afektovaně říčný ministr Kalousek najednou vytahuje ze šuplíku stovky miliónů jak na běžícím pásu. Sice neví tak úplně přesně kde jsou miliardy z jeho povodňové stovky, ale nachází jiné. A nachází je přesně tam, kde dle jeho slov již dlouho nic není, kde prý ani smrt nebere. Přesně v čase, kdy statistikové oznamují, že díky jeho “prozíravosti, koncepčnosti a ekonomické inteligenci” znovu klesá výkon národního hospodářství na dříve nemyslitelná minima.

Stejně hrdinsky přistupuje k problému i premiér Nečas. Navlečen do pláštěnky se nechá vozit po zaplavených obcích a slibuje hory doly. Všichni dostanou peníze, všude se vybudují hráze, ochranné valy, nové silnice, nové domy. Stejně jako sliboval před jedenácti lety jeho předchůdce v oranžovém pršiplášti. Zdá se, že opět jen nešťastný souběh objektivních příčin nedovolí jeho vize naplnit a dobro vykonat.

Neklid zavládl též v Lidovém domě. Nemaje potřebnou vládu nad cizími penězi nemohli soudruzi dostatečně razantně přihřívat svoji povodňovou polívečku. Také by však rádi ukázali národu jací jsou pašáci a bojovníci za lepší zítřky. Vlastní prostředky a síly však tradičně na dobročinnost použít nehodlají, tak alespoň vydali prohlášení, ve kterém děkují všem druhým, opravdu pomáhajícím a vyjádřili podporu slibovaným miliónům na likvidaci škod. Hejtmani si dokonce na výraz účasti jednu chvíli i oblékli reflexní bundy.

Zvláštní kapitolou celého propršeného týdne je pak válečné zpravodajství našich televizních stanic. Téměř po pás namočení redaktoři, nekonečné smyčky tekoucí vody, deštníků, čumilů a blikajících automobilů. Dramatická hudba, dramatické výrazy moderátorů, dramatické vstupy meteorologů. Dokola, non stop. Informace, že na pražském magistrátu nemají krizový telefonní seznam a hádají se tam kvůli tomu kmotři radní po sté, že v Praze nejede metro po tisící, v Praze ale jede autobus po tisící prvé. Zásadní zpráva, že prší a řeky stoupají a budou buď ještě stoupat, stagnovat nebo klesat po miliónté. Ve slovenské sesterské stanici TV Nova dokonce zašli tak daleko, že v lítosti nad malou katastrofickou úderností reportáží sami pohybovali zaplavovanými kameny, aby ukázali blížící se Armageddon. Mediální realita v praxi.

Jak se však prodlužuje doba povodňového neštěstí a přibývá postižených i opuštěných evakuovaných domů, přicházejí i jiné zprávy. O neskutečném lidském hyenismu, o lidském odpadu rabujícím nechráněné majetky. O té nejhorší lůze, kterou si vůbec umím představit. O něčem, co bych snad ani nenazval lidskou bytostí a nechal to střílet jako škodnou.

Ano, charakter člověka se nejlépe projeví v krizové situaci. Ptám se tedy, v kontextu s neskutečnou dřinou, obdivuhodným nasazením a obyčejným poděkováním neohodnotitelnou prací všech záchranářů, hasičů či dobrovolníků, jaké poučení do budoucna si vzít z činnosti povodňových sběračů politických bodů, mediálních katastrofických kolovrátkových scénáristů či zlodějských parazitů z předcházejících odstavců? Dobře si ten pravý charakter pamatovat a nepálit se stále o stejná kamna, byť by je i přinesla voda.

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.