Už jsme na dně nebo ještě bude hůř?

Údajně prý zažíváme poslední fázi krize kapitalismu. Pokud přijmeme toto poněkud pejorativní pojmenování společenského uspořádání, jehož prioritami jsou volný, neregulovaný trh a absolutní svoboda jednotlivce, nemůže nám ani největší z postkomunistických demagogických populistů namluvit, že je úvodní věta článku založena na racionálním základě.

Stačí se jen podívat kolem sebe, vnímat hlavní zprávy mainstreamových médií a rozklíčovat novotvary politické rétoriky. Kapitalismus v současné společnosti zastupuje jen pár živnostníků s nálepkou parazitů a několik málo firem nepřisátých na státní penězovod, které se soudruzi ze všech parlamentních partají snaží každým dnem stále novými fintami více a více udojit. Zbytek společnosti pak těží z výdobytků zavedených národními socialisty uřvaného Adolfa, komunisty alkoholika Klémy a jejich současnými klony pod sociálně-demokratickou eurohlavičkou.

Primárním zdrojem současné hospodářské i mravní krize tedy není kapitalistické vykořisťování a honba za ziskem, jak se nám snaží namluvit pohrobci Marxe a Lenina, podporovaní ze zálohy novinářskou šmírou, ale nezřízeně rozežraný “sociální stát”, který jako závoj pro korupci, zlodějiny a daňové zotročování obyvatelstva používá současná mocenská špička spojená s “lobbysticky” podporovanými akciovkami, které většinou jen propírají špinavé peníze odkloněné ze státního rozpočtu, paradoxně také nazývanými soukromými podnikateli.

Socialismus, sice bez ostnatých drátů na hranicích, ale o to rafinovaněji praktikovaný a podávaný salámovou metodou obyvatelstvu v současné době, přináší obrovské zisky mafiánským post a novobolševickým klanům schovaným za politické strany, které si více méně zprivatizovaly stát. Pomocí zákonů a mocenských i silových složek si vytvořily takové prostředí, že velmi pohodlně dokážou parazitovat na veškerých hodnotách, které, i přes hromady klacků házených pod nohy, ještě dokáže produktivní část společnosti vytvořit.

V dnešní společnosti tedy proti sobě nestojí majitelé výrobních prostředků a jejich zaměstnanci, jak se nám někdo stále snaží vnutit, ale tlupa zlodějských parazitů ovládající toky státního penězovodu a daňoví poplatníci, plnící jej reálně vyprodukovanými hodnotami. Krize, tedy spíše zoufalství činů politické elity, beznaděj ve výhledu na nápravu věcí příštích a absence práva, morálky i jakékoliv koncepce ve správě věcí veřejných, padá jako deka na produktivní občany a je startérem všeobecné nespokojenosti a hledání viníků.

Celá politická reprezentace pak vynakládá veškerý svůj demagogicko-populistický um, mediální presstitutky a najaté PR agentury, aby dokázala, že zdrojem potíží je buď živnostník – parazit, okrádající poctivé obyčejné pracující, neboť šidí na daních, popřípadě podobně “zlodějské” firmy, optimalizující své daňové odvody, obcházející Švarc systémem Zákoník práce či dokonce, Kalousek s námi, sídlící v zemích, kde ještě nemají likvidační daňovou zátěž!

Velkým úspěchem novodobých socialistických praktiků je fakt, že demokratická volební většina pokorně přijímá tyto jejich bludy s ohnutým hřbetem a rukou nataženou pro státní almužnu, fanaticky při tom nadávajíce a nenávidíce ty, kteří z posledních sil jejich vyfantazírovaný “spravedlivý, milosrdný, dobropáchající” a všeobjímající, řídící i regulující sociální stát ještě živí. Svoji vlastní materiální a duchovní bídu pak vyčítající nízkým odvodům cizích peněz do státního rozpočtu, malé regulaci veřejného života či snad i absenci převýchovných lágrů, které by vykořisťovatelům ukázaly zač je toho loket.

Že to není pravda? Že si vymýšlím a účelově spojuji fakta vytržená z kontextu do iracionálních konstrukcí? Že zde žádný socialismus, natož odvozený z dob nacistické či sovětské bolševické okupace nemáme?

Jak potom vysvětlit dění na naší politické scéně jen za několik posledních dní? Co Mládek a jeho živnostníci – paraziti? Co Bohuslav Sobotka a jeho příčina všeho zla a krize spočívající v nízkém zdanění? Co Heger a jeho zdravotně protikuřácké tažení bourající veškerá tabu svobody podnikání? Co S-karty, jako headline všech zpravodajských relací bez ochoty zabývat se podstatou věci? Co boj hradních právníků a neautorství amnestie, když by snad naopak měli být hrdí na svou práci pro presidentskou kancelář? Co totalitně socialistické populistické myšlení nového presidenta Zemana, když zjistil, že při automobilových rallye také umírají občas lidé, tak je rovnou chce zakázat?

Co nás ještě čeká? Jsme na dně? Nikoliv, přátelé. Zatím ještě ne. Obávám se však, že to příjde. Současní vládnoucí socialisté pod krycí mediální nálepkou pravice alespoň nevyhlásili otevřený likvidační boj proti zbytku reálných plátců daní, extrémní neobolševická levice, chystající se na vládnutí po příštích volbách, však toto slibuje. A samozřejmě také ještě větší dávku socialismu v podobě regulací, dotací, intervencí či legislativního a dluhového kolotoče. S tímto “programem” pak mají ČSSD a KSČ dohromady naději na téměř ústavní budoucí parlamentní většinu. Co s tím? Vyměnit národ?

Řešení, které se jako jediné nabízí je v současné době, bohužel, neuskutečnitelné. Zrušení stávající podoby volebního práva! Demokratická většina, je totiž již tak dokonale vycvičena a naučena dojit státní cecíky, že neumí nic jiného než stále dokola volit menší zlo v podobě demagogických populistických slibovačů pečených létajících holubů a zářných sociálních zítřků. Rozvažme volební hlasy dle toho, kolik kdo opravdu reálně zaplatí do společného měšce, jaký má tedy jeho existence pozitivní vliv na vývoj společnosti!

Obávám se však, že tento, dnes “kacířský” názor, bude akceptován až po došlápnutí společnosti na absolutní dno, až po očistné cestě totálního zmaru, bídy a strádání. Do té doby ... bude hůř.

Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.