Demokratura dotací, zlodějů a státních krmelců

Vidíme to kolem sebe téměř každý den. Téměř každý den nám média přinesou nový případ korupční zlodějiny, nově objeveného tunelu na státní finance či podvodně přidělených dotací. Vždy se opakuje stejný scénář. Parta zlodějů, převlečených z veksláckých kožených bundiček či tesilových obleků nomenklaturních papalášů do značkových bílých límečků, se vkoupí do zaběhnuté politické strany s mocenským vlivem a postupně vroste do struktur odpovědných za přerozdělování peněz masivně nakradených daňovým poplatníkům.

Vše má pevnou strukturu i řád organizovaného zločinu, klientelistické vazby ve stylu mafie, výtěžnost větší než obchod s drogami či prostitucí. Všichni o tom mluví, všichni o tom vědí, ale málokdo si dovolí vůbec na tyto věci otevřeně poukázat či konkrétně pojmenovat. Při tom je to všechno tak prosté. Celou společnost tady okrádá banda vychytralých profesionálních zlodějů, velmi dobře přikrytých z nejvyšších politických míst, částí soudní mafie i podplacených policistů.

Zkorumpovaní politici připravují na míru řešené zákony, které umožňují stále více a více okrádat produktivní obyvatelstvo, aby se “vytěžilo” co nejvíce peněz na přerozdělování s korupční nadhodnotou a bylo pak velmi těžné, až nemožné, rozkrýt toky odkloněných peněz i jejich konečné příjemce. K tomu se pak v rámci pofidérního “páchání dobra” vymýšlejí různé programy rozvoje společnosti, investiční pobídky, dotační tituly. Vše zabaleno do politického ptydepe boje s nezaměstnaností, pozitivní diskriminace či za lepší životní nebo dokonce snad podnikatelské prostředí. Vytvoří se pár tisíc státem placených zbytečných úřednických pašalíků a rozhodí se pár “drobných” na granty do kultury, aby nevysychal pramen volebního stáda “uctívačů dobra”. Půda je připravena.

Primitivnější část populace, která těžko dopočítává dvě plus dvě, pak najednou vidí jako parazity společnosti a zloděje ty, kteří již nestíhají ze své produktivní činnosti všechny tyto likvidační daně, odvody či poplatky v plné výši platit. Takto uvažující část populace, pro které je zaměstnavatel stovky lidí, jenž třeba správně neodvedl například zdravotní pojištění, větším adeptem na pobyt v kriminále než “politický vězeň” David Ráth, je pak volební základem “demokratické většiny potřebných”, na státním prsu závislých a žít navyklých “, obyčejných” občanů. Občanů, kterým stačí nasypat do žlabu něco odpadků z panského stolu, ukázat třídního nepřítele a zahrát jim na strunu sociálních jistot v kombinaci se závistí a ti už si pak jako ovce sami vždy navolí to “nejmenší zlo”.

Zlo v podobě sociálbolševických fanatiků opojených vlastním egem, pocitem důležitosti či opilých mocí, náklonností kurtizán a šustotem bankovek v čele politických partají a jejich šedých eminencí vyučených praxí v StB, KGB či třeba “jen” v nomenklatuře KSČ, kterým za tyto pocity “prodají” cokoliv. Od svědomí či charakteru až po strategické hospodářské informace, razítka či úřednické posty, kterými se v současné České republice vytváří “bohatství”.

Systém je nastaven tak, že v podstatě nikdo již nemá šanci uspět, tvořit, produkovat a bohatnout regulérním, slušným způsobem. Za každým rohem čeká na jeho peníze nějaký finanční dráb nebo naopak dotacemi obdařený konkurent. Mezi příjemce dotací patří v českém Absurdistánu takoví giganti jako ČEZ, Škoda auto, Česká spořitelna či třeba Coca cola na “Komplexní inovaci koncepce vzdělávání svých zaměstnanců”. Na jedné straně tedy stát odírá každého živnostníčka o těžce vydělanou stokorunu, aby nakonec rozházel desítky miliónů na “podporu podnikání” nadnárodních korporací. Pak už se lehce “ztratí” pár desítek miliónů pro kámoše na hotel, wellnes, golfové hřiště či dokonce nevěstinec.

Když už se někdy něco absolutně nepokrytelného provalí, vždy se prý jedná o selhání jednotlivce! Jednotlivce, který v žádném případě nesmí být dále spojován s politickou stranou, která mu koryto dohodila a svojí činností mu rozkrádání umožnila. Často bývá tento jedinec také obětí “politického boje”, tedy rozuměj chrochtal, navíc ještě mlaskal a nechtěl se spravedlivě dělit se svými “chlebodárci”, někdy též nazývanými kmotry či pokladníky dotyčné partaje. Hlavní funkcionáři strany pak se smutnými výrazy ve zdrcené tváři zkroušeně hovoři před mikrofony o potřebě boje s korupcí, nových začátcích či návratu ke kořenům. Prý to příjde. Po dalších volbách.

Volby jsou pak jen loutkové divadlo, kdy se jednotlivé frakce politické mafie různých barev, nejvíce vypasené ze státních krmelců, na oko střídají ve funkcích. Rozumná protialternativa v podstatě nemá šanci, neboť je jednak mediálně zostouzena či zesměšňována a druhak se nemůže opřít o masovější podporu, neboť složení elektorátu je propagandistickými sociálními inženýry lidských duší pevně stanoveno na úměrnosti přijímání státních “milodarů”. Vše zahaleno placenou mediální mlhou, Goebbelsovskou demagogií, sliby vzdušných zámků či sociálních jistot.

Jedeme po dálnici do pekla. Zbytek produktivních občanů, který platí benzín, je donucen vést zákopovou válku o holé přežití. Vytlačen na okraj společnosti, s jediným právem mlčet a platit daně, se musí každý den modlit, aby nebyl pro jeho firmu poslední. Rostou dluhy, objem nezaplacených pohledávek, nedoplatků. Stále se zvyšují náklady na dopravu, energie, na zaměstnance. Co naopak výrazně klesá je poptávka i nákupní nálada obyvatelstva, které má co dělat aby poplatilo všechny složenky. Byť se na horní palubě socialistického Titanicu ještě stále křečovitě tančí, v podpalubí je již tolik vody, že katastrofický konec musí být jasný každému racionálně uvažujícímu pasažérovi.

Přes tyto všechny jasné signály se však společenstvo opravdových zhoubných parazitů - politických mafií a kmotrů šedé ekonomiky nikterak nesnaží u svého hostitele alespoň zabezpečovat základní životní funkce. Naopak. Jakoby z posledních sil skomírajícího života šlape do pedálů. Vymýšlí stále nové a nové tunely, nové penězovody odkláněných peněz, nové okrádání daňových poplatníků. Registr jízdních kol, operační programy, IT projekty. Nemám ani sílu ty nesmysly tady vyjmenovávat. Vnímavý čtenář jistě sám dokáže doplnit.

Dělají si z nás uzurpátoři moci srandu? Je jim opravdu úplně jedno co způsobují, jak ničí potenciál společnosti? Opravdu si myslí, že hlavním předpokladem ekonomického úspěchu je schopnost být bezcharakterním hajzlem, který díky své stranické průkazce či kontaktům na “vyšší místa” dokáže řádně podojit státní rozpočet? Opravdu si myslí, že jim uvěříme, že vymysleli nějaké dotační finanční perpetum mobile?

Vážení přátelé, ne! Jejich moc a schopnost nás společně okrádat je jen taková nakolik jim budeme věřit jejich populistické žvásty a reálnou hodnotu jimi stále dotiskovaných papírků zvaných peníze. Nakolik jim budeme věřit jejich boj proti korupci, jejich podporu rodin s dětmi, jejich boj s nezaměstnaností, jejich tupé komunistické ekonomické vize. Nakolik budeme schvalovat řitní alpinismus presidenta směr Brusel, který tomu celému socialistickému podvodu dává rámec. Nakolik uvěříme politické hře na boj pravice s levicí, nakolik uvěříme báchorkám o zázračně bohatnoucích akcionářích z lokomotivy, zázračně investujících matkách či odkláněných nemanželských penězích. Je to jen o nás. O naší racionální mysli a schopnosti ji používat. Na tu žádnou dotaci nedostaneme.

 Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.