Oranžové mimikry komunistického sjezdu

Jaké ponaučení by si česká společnost měla vzít z právě probíhajícího sjezdu ČSSD? Co nám soudruzi a soudružky v oranžovém hávu chtěli prostřednictvím obrazovek ČT 24 vzkázat? A co bylo možno vyčíst mezi řádky projevu “nadstranického” presidenta spodních deseti miliónů Miloše Zemana? Rozhodně to nejsou dobré zprávy pro produktivní občany, rozhodně to není dobré poselství pro těch 20% lidí, kteří svou prací živí celý zbytek společnosti.

Socani pořádali svůj volební sjezd pod heslem “Nový začátek pro naši zemi”, což zřejmě odkoukali od konkurenční partaje, která se též na svém kongresu chtěla očistit od kmotrovské minulosti a povstat z popela jako nový pták Fénix. Nicméně již jen výsledek voleb do vedení ČSSD ukázal, že k naplnění sjezdového sloganu jim chybí nejen lidský, ale hlavně myšlenkový potenciál. Strana ovládaná klientelismem, kmotrovskými centry, náladou Miloše Zemana a krajskými penězi dospěla dokonce tak daleko, že si do svého vedení nezvolila ani toho “nejlepšího z nejlepších straníků”, kterého chtěla vnutit národu jako presidenta! Pro obyčejné občany by byl dobrý, pro nenažrané kapry v partajním rybníce však nikoliv?! Opravdu zajímavá personální politika.

Jinak, ve stojatých vodách demagogické propagandy, populistických slibů, frontálního útoku na démona pravice a přísah na pomoc utiskovanému lidu, nic nového. Momentálně se nacházíme v nejhorší krizi od 30. let, ale až se dostanou k moci borci v oranžovém, nastane samozřejmě ráj na Zemi. Neboť oni mají zaručené sociálně demokratické recepty na bohatství, prosperitu a hlavně jistoty. Pomáhat jim k tomu bude Zeman bůh, Filip otec a Šloufův duch svatý. Amen, tedy pardon. Čest!

Tolik stručný obsah projevů celé sociálnědemokratické vedoucí elity, centrálního mozku Lidového domu. Jedinou malou odchylkou se stal rétorický počin živou vodou pokropeného znovupřítele presidenta. Hanba z před deseti let zapomenuta, nervózní bariéra prolomena, vzájemná láska zvítězila. Časem možná dojde i na pravdu. Co však bude stát, dříve z nory na Vysočině onálepkovanou Jidášskou partaj, laskavý vánek presidentské přízně?

Jednoznačně a striktně řečeno ústy Miloše Zemana, toho presidenta všech, nadstranického moderátora politického dění: ČSSD vyhraje volby, což si velmi přeje (zajímavé, co na to je Zemanovci?), poté složí vládu, kde budou mít velké zastoupení přátelé hejtmani či lidé z krajů. Koaliční vyjednání nepovede v žádném případě s Nečasovo-Schwarzenbergovskou klikou kolem Kalouska, či snad dokonce s Karolínou Peake, to si pan nadstranický moderátor nedovede představit, natož aby to podpořil, ale může škemrat o podporu u jeho fanklubu SPOZ, hlavně však musí najít porozumění u marxleninistů z KSČM.

To je podle našeho nového lidově demokratického presidenta přesně to, co tahle země potřebuje. Vládu extrémní levice s podporou bývalých estébáků, politruků, udavačů či uctívačů Klementa Gottwalda a jeho sociálního programu pro proletářské masy. Již vzhůru psanci této země!

V čem pak bude gró politické práce takto jmenované vlády? Samozřejmě více zdanit “bohaté”, více přerozdělovat, více regulovat trh, více dotovat populistické nesmysly, více “bojovat” s nezaměstnaností, více “pomáhat” maminkám s dětmi, důchodcům nebo sociálně slabým. Jak? To samozřejmě nikdo neví, ale ono si to časem sedne. Zdroje stále jsou a do reálných rámců se to už nějak napasuje.

Co můžeme očekávat v praxi? Například zvýšení minimální mzdy. Prý až na dvanáct tisíc! A já se ptám: “Není to málo, Antone Pavloviči?” Proč ne třeba na 30 000,- Kč. To by bylo terno! To by se najednou měli proletáři všech zemí dobře! Až na to, že by z těch málo, co ještě dnes mají práci, minimálně polovina skončila na úřadech práce, rohlík by stál deset korun a vybydlená země by se stala ještě malinko reálnější.

Na to však mají socani další “ověřený” recept. Progresivní zdanění zbohatlíků, co moc vydělávají. Ne tedy úderníků z Parlamentu ČR, kterým se vysoké příjmy kamuflují nezdaněnými náhradami, jenž tak nutně potřebují ke své práci až si z nich dokáží našetřit například na byt za 7 a půl miliónu jako právě staronový předseda partaje “obyčejných”. Ostatním “pracháčům” však napařit třeba 38%! Nebo i víc, francoužští soudruzi dávají 75%, němečtí navrhují od určitého příjmu i 100%! To by bylo, aby nebylo! Daně přece platí každý rád a s vědomím, že je rozumný ministr rozdělí přes nezkorumpované úředníky na nepředražené projekty či pomohou celoživotním hledačům práce přežít (další noc u hracího automatu a deseti piv).

A čím vyšší daně, tím více se vybere peněz na splnění socialistických slibů! Křivku pana Laffera už zazdil finanční křesťan Kalousek, tak proč by měla trápit komunisty z ČSSD? Okrademe, znárodníme, zregulujeme! Kdo to nezaplatí, nebo neutáhne, zavřeme do kriminálu. A pak se konečně začne páchat dobro dle oranžových not. Jako za vlády Miloše Znovunalezeného. Investiční pobídky, dotace, daňové prázdniny pro vyvolené. Tam dáme deset miliónů, tam sto, tam několik miliard. Peníze tekoucí soudruhovody do kapes kovaných přátel či přítelkyň naberou na objemu. A již nikdy politické procesy jako v kause Ráth! Všechno bude lépe ošetřené, posvěcené z Hradu i z ulice Politických vězňů. “Vždy k vítězství!”, křičel poslanec EU za StB za potlesku sálu, snad měl dodat i další heslo komunistických zlodějů a vrahů, kterým radil pro změnu zase čestný předseda oranžové partaje: “Socialismus nebo smrt!”

Díval jsem se opravdu nevěřícně na tento komunistický sjezd. Na lidi, pro které jsou podnikatelé parazity, okrádání a šikana obyvatelstva standardem, sociální stát zaklínadlem a stalinisté solidním politickým partnerem. Na lidi, kteří většinu svého produktivního života prožili jako překrmení kapři v chovném rybníku zkorumpované mafiánské politiky, a jenž by v normálním rybníku nepřežili ani den a přes to nám chtějí radit jak my v něm máme žít. Na lidi, kteří si zřejmě myslí, že peníze se někde tisknou, stejně jako počet nul na jejich účtech. Na lidi, kteří neváhají pro svůj osobní prospěch demagogicky lhát, sprostě urážet své živitele a budovat svoje mocenské pozice za základech ze závisti, nenávisti a neštěstí druhých. Na lidi, kteří prosadili v parlamentu zákony, kvůli kterým se platí za energie jako za zlato či exekutorům třicetinásobek dluhu.

Na lidi, kteří chtějí svoje “obyčejné” (čti poddané) občany ještě více ožebračit, zlikvidovat zbytky produktivních a přivést tuto zemi “zu grunt”. A ani se tím nijak netají. Bohužel to pro ty méně chápavé opět halí do vzletných slov o tom jak zlikvidují ty vykořisťovatelské kapitalisty a poté zavedou ráj na zemi ze státních sociálních dávek, podpor či dotací. A více jak polovina voličů to opět spolehlivě spolkne i s navijákem, neboť jediné co je zajímá je, aby sousedovi chcípla koza. Že poté chcípnou nakonec i oni sami už je jim jedno. A na tom komunistická strana ČSSD, stejně jako neblahé paměti Gottwaldova KSČ, postavila celý svůj sjezd i celou svoji politiku. Jak dlouho jim to ještě bude procházet? Jsme opravdu v demokratické většině nepoučitelní?

 Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.