Chcete více sociálních jistot? Pak jedině komunistický gulag!

Vývoj společnosti nasvědčuje tomu, že v roce 2014 by mohla býti ministryní školství soudružka Marta Semelová. Bolševická hokynářka se lží a nenávistí, která by, nejen za svoje oslavné projevy nad hrobem masového vraha, rudého kolaboranta a zrádce vlastního národa Klementa Gottwalda, měla být dávno souzena, neboť jak praví zákon: “Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let."

No, Semelová evidentně neudělala tu chybu, že by někde po kandelábrech vylepovala samolepky se “závadným” textem, či organizovala hudební produkci, kde zaznívají nekorektní slova jako “bílý”, “bílá” či nedejbože “černý”. To by na Olšany přiletěl možná i vrtulník a na pomoc přispěchala minimálně stovka těžkooděnců. Navíc je soudružka přece řádně zvolenou, váženou poslankyní Parlamentu ČR, členkou strany demokraticky vybrané voliči, aby rozhodovala o našich životech, takže místo na několik měsíců do vyšetřovací vazby spokojeně odchází čelem k masám.

Čelem k davu svých nadšených soudruhů, buď starých estébáků s doživotní rentou placenou daňovými poplatníky za to, že uměli dobře mlátit vězně, ničit životy celých rodin či nařizovat střílení do zad zoufalým lidem při útěku na hranicích, nebo mladých komsomolců bez dostačující mozkové kapacity, která by jim umožnila pochopit, co doopravdy znamená rudá barva na jejich praporech a čí krev se vlastně při budování komunistických zářných zítřků prolévala.

Za čtyřicet let komunistické tyranie jsme zaplatili velmi vysokou daň. Mravní, podnikatelská i intelektuální elita národa byla povražděna, vyhnána do exilu či postupně likvidována při živoření na okraji společnosti. Na její místo nastoupili “dělničtí” prokurátoři, ředitelé či podobné prospěchářské rudé kreatury a určily “nové” žebříčky hodnot. Po bolševicku. Na vlně závisti, nenávisti, udavačství, demagogie či podrazáctví vybudovali socialistickou společnost plnou strachu, nomenklaturního klientelismu, rozkrádání, ohnutých hřbetů a přizdisráčství. Každému obyvateli naší vlasti tak vypálili do mozku cejch, že žít v zadrátovaném koncentráku, kde ale každý má jistotu každodenního žvance, je vlastně normální.

A mnoho našich spoluobčanů na to stále se slzou v oku nostalgicky vzpomíná. Jak dobré a sladké byly pomeranče ze spřáteleného Ostrova svobody, jak měl každý práci, jak rychle jezdil Žigulík, jak bylo pivo za kačku sedmdesát, jak se s mámou cáchali v Jugošce, jak perfektně padly džíny z Tuzexu, jak si nakradl v JZD pro domácího pašíka, jak si nakradl na barák do štoku, jak lezl do prdele okresnímu tajemníkovi KSČ a měl se dobře. Zlatí komunisti! Zlatý časy!

Vždyť třeba na uranu v Jáchymově si muklové dobře vydělali a stejně to byli všechno jen špióni nebo agenti Západu, do západního Německa se mohlo jít normálně, kluci na čáře jen hlídali, aby to bylo na správném místě, kde byl hraniční přechod, v globále bylo všeho zboží dost, do kriminálů se za vlastní názor chodilo podle tehdy platných zákonů. Takže všechno bylo v pořádku, lid byl spokojen, měl svoje jistoty, měl svůj klid na práci, radostně budoval rozvinutou socialistickou společnost. Stejně jako dnes v KLDR.

Hip, hip Lenin, Gottwald, Kim Čong-un, Filip, halelujá! Všichni tito “borci” mají budování socialismu a jeho jistot v krvi. Liší se jen mírou prosazovaného násilí v konkrétní chvíli a množstvím lží, které mohli, nebo mohou, v kontextu svého mocenského postavení zrovna používat. Podstata jejich konání je však naprosto stejná a, nedělejme si žádné iluze, “demokraticky” nakazila celou politickou scénu i většinu elektorátu u nás i v Evropě.

Takže je potřeba co nejdříve obehnat znovu náš životní prostor ostnatým drátem, z největších řiťolezců najmenovat táborová kápa, z největších sviní dozorce. Voličům prahnoucím po sociální rovnosti a jistotách přidělit palandu, denní příděl stravy a samozřejmě povinnost pracovat. Každého obléct do šedivého mundůru, každou odchylku či i myšlenku proti táborovému řádu krutě potrestat. Veškeré hodnoty, které sociálně sobě rovní vězni vytvoří “spravedlivě” přerozdělovat, aby se udržovala rovnoměrně rozdělená bída a hlad. Na vánoce pak dát otrokům příděl těch lahodných kubánských pomerančů. A zase bude dobře.

Ano, s malou nadsázkou lze řící, že to je dokonalý stav společnosti, po kterém prahnou příznivci Marty Semelové, blouznící na výročí komunistického puče nad hrobem Klementa Gottwalda. Jenže oni dobře ví, že pro ně jsou rezervována místa těch udavačských kápů či přímo dozorců. Neboť jejich zkurvený bolševický charakter je k tomu předurčuje.

Je katastrofou naší doby, že něco takového má volební právo a dokonce zastoupení v parlamentu jak v hard verzi v podobě KSČM, či v jen o malinko lehčí sociálně demokratické variantě. Je katastrofou naší společnosti, že tuto politiku sociálních jistot, přísného táborového řádu a zneužívání cizí práce prosazují vlastně všechny parlamentní partaje. Je katastrofou současného vývoje, že se do doby sociálních jistot a řádů komunistických gulagů vlastně dobrovolně vracíme.

 Diskuse bez registrace a mnoho dalších článků: ZDE.