Nechci spravedlivému bojovníkovi za práva sociálně potřebných sahat do svědomí, ale na mne působí, jako by nevyšel z alkoholového rauše už nějaký pátek. Propil se z radikálního republikána, přes uvědomělého lidovce a konzervativního demokrata až k sociálně cítícímu ochránci obyčejného člověka vzor Paroubek 2000/2100 EU. Také mi připadá, že po odklonění sedmičkového krabicového milionáře do Litoměřic, chce právě on pozvednout prapor sociálních demokratů v rétorickém cílení na prostoduché volební masy. Jako by toho nebylo dost při jejich pravidelných tiskovkách.

 

Methanolová aféra probudila jak Lidový dům, tak rudé bratry z ulice Politických vězňů k dalšímu mohutnému předvádění svých politických camprdlíků. Za všechno může příliš liberální volný trh, neschopná pravicová vláda, málo zákonné buzerace, málo policejní buzerace, málo úřednické buzerace a hlavně nenasytní podnikatelé, kteří prodávají chudákovi na ulici náplně do polských ostřikovačů smíchané s rumovou trestí v ceně kilo za litr.

 

Oni totiž už ti buržoázní vydřiduši neví jak by dělníkům, rolníkům i pracující inteligenci ještě více škodili. Pozavírat, pověsit, znárodnit! Předat moc zpět do rukou lidu a plnit plán pětiletky! Vžyť se podívejte, co s námi ten “hnusnej kapitalismus” dělá. Jeden se nemůže ani v klidu pořádně ožrat, aby na něj nechmatala hnusná neviditelná ruka trhu a podstrčila mu do flašky s pěti kolky a třemi razítky, prodávané pod bedlivým dozorem celníků, policistů a potravinářských inspekotrů, smrtící denaturák.

 

Ale vážně. Pokud pomineme ono výše zmíněné porovnávání pindíků mezi koalicí a opozicí, shánění primitivních volebních bodů na kause “Prohibice” či policejní manévry v každém hostinci, kde řádně nezaškrtali nápojový lístek, vyjde nám jako vždy totální neschopnost státu cokoliv rozumně řídit a řešit. Pokud volný trh dokáže nabídnout půl litru kořalky za 30,- Kč a zásahem státu se cena produktu zvedne na korun sto, je problém. Více jak 300% výpalného přímo volá do nebes! Kdo je tedy hlavním viníkem methanolových smrtí?

 

Určitě ne podnikatel, který by působil na svobodném, socialisticky nepokřiveném, regulovaném a předaněném trhu. Ten by, v zájmu svém (velký prodej = velký zisk) i v zájmu svých zákazníků (zákazník, spokojený s nákupem kvalitního a cenově dostupného zboží se samozřejmě vrací), prodával dobrou, samozřejmě zdravotně absolutně nezávadnou, kvalitní lihovinu za nějakých 39,- Kč, v akci za 33,- :o) Nikdy by si nedovolil něco pančovat, šidit, falšovat. Vždy by se mu to jako bumerag vrátilo a znamenalo by to jediné – krach.

 

Nicméně do vztahu podnikatel – zákazník vstupuje v naší eurosocialistické unii svazových republik v čím dál větší míře stát. Vymýšlí tuny nesmyslných zákonů, hordy zbytečných úředníků, tisíce regulací, předpisů, vyhlášek a nařízení. Na to všechno znovu najímá další a další novodobé dráby, kteří mají porobenému lidu ukázat hlavně sílu a nesmlouvavost při výběru daní. Na současném příkladu oslepující kořalky však můžeme vidět jak chaoticky, bezkoncepčně a jen s vidinou co největší hromady peněz na přerozdělování.

 

Nějaký obyčejný člověk, či snad jeho zdraví a kvalita života, pány u koryt naprosto nezajímá. Zaplať daně a třeba chcípni! Vždyť se podívejme kolik máme jen institucí na boj s nebezpečným alkoholem? Kolik policistů, celníků, inspektorů, kontrolorů, úředníků či ministrů? Kolik techniky, budov, lejster, razítek a dalšího vybavení potřebují? A výsledek? V případě skutečného lámaní chleba – nula, nic. Pokud se černý trh reguloval sám, vzduchem létaly správně naplněné obálky, všechno bylo v pohodě. Pro úřady tedy. Stačila jedna chyba černých obchodníků a stát ukázal svoji neschopnost a nepotřebnost v plné nahotě. Jediná jeho reakce je naprosto zbytečná ukázka represivní síly a hysterická každodenní prohlášení do médií jeho představitelů, kteří se tím snaží tuto svoji irelevanci maskovat.

 

Shrnuto, podtrženo, stát vám ve chvíli, kdy to opravdu potřebujete, nepomůže ani omylem. V současné době jsme dospěli do stavu, kdy se ten obludný socialistický moloch tak tak dokáže sám nakrmit, natož aby mu zbývalo něco pro blaho jeho obyvatel či snad pro budování infrastrukury pro lepší budoucnost. Kymácí se nad bankrotovou propastí a jediná činnost, kterou opravdu snaživě vyvíjí, je přesvědčování obyvatel, že ještě není tak zle, jak by mohlo být.

 

Za to mu platíme více jak jeden a půl biliónu korun a máme být vděční, že když se ukáže reálná “kvalita” této politiky, když lidé začnou umírat, hejbne nějaký vládní poskok prdelí a vypotí prohibici, či zavelí k manévrům represivních složek. Správné řešení je totiž jako vždy našim novobolševikům proti srsti.

 

Správné řešení totiž nezapadá do jejich bolševických představ o řízení státu, přerozdělování peněz a buzeraci obyvatelstva zmítaného strachem z vrchnosti, zákonné i daňové džungle a justiční, politcké či policejní mafie.Proč rušit zbytečné úřady a jiné instituce, které navzájem nespolupracují, jedna ruka neví co dělá druhá, jejich pravomoci se překrývají či nedokrývají, navzájem si přidělávají zbytečnou práci a vnášejí do ekonomického i společenského prostředí jen korupční podněty, chaos a zmatek? Proč rušit, nebo snad jen snížit, nesmyslnou daňovou zátěž, která to má celé ufinancovat? Vžydť by tak partaje přišli o zdroje svých černých příjmů a o spoustu voličů!

 

Proto Heger bojuje prohibicí, soudružka stínová minystryně za KSČM chce daleko důslednější a přísnější opatření, včetně více peněz na jakousi státem řízenou prevenci, proto se oranžová sborná zase snaží vyvolat pád vlády. V našem politickém světě se ztratila již veškerá soudnost. Jediným hnacím motorem je tam obsazení teplého křesla a s tím spojená možnost bujarého odklánění.

 

My tady dole se můžeme třeba, však víte co. Ono to nějaký čas ještě papalášům vydrží. Tento zkurvenej bolševickej systém. Ještě pořád někdo ty daně platí, ještě pořád někdo ty parazity živí. Ještě pořád je koho ždímat, koho dusit, koho zastrašovat. A hlavně je pořád dost tupců, kterým se zdá 300% výpalného pro stát na kořalce třeba i málo a chtěli by to řešit větší buzerací od zákonodárce, policisty či udavače na každém rohu. Socialismus nebo smrt!

 

Neměli bychom se, kurva, už konečně posunout o kus dál. K opravdové osobní svobodě a odpovědnosti každého jedince? Není na čase dospět? Budeme to jednou také vyžadovat od našich politiků, místo pofidérních sociálních jistot a celoživotního vodění za ručičku? Jak dlouho se ještě chceme nechávat opíjet rohlíkem či pančovaným chlastem? Nebo je snad opravdu lepší sklonit hlavy a zapomenout se Slávkem Jandákem v milosrdném alkoholovém opojení?

 

Vždyť kolik času nám ještě zbývá? Chceme jej prožít nebo jen přežít jako špatně, ale pravidelně krmené stádo ovcí v ohradě plné hnoje? Opravdu si ve volební většině nejsme schopni rozklíčovat tuto podvodnickou partajní hru na demokracii a sociální ochranitelský stát?