Úsporná opatření “pravicové” vlády aneb primitivní daňová zlodějina

 Tak na nás z vládních výšin spadla v týdnu další várka kejdy, znamenající opět fatální porušení veškerých předvolebních prohlášení a slibů všech koaličních partnerů. Povrchní, nepoučená či snad zmanipulovaná mediální šmíra převzala populistickou rétoriku Petra Nečase i Miroslava Kalouska a nazývá tento další daňový pogrom na produktivní obyvatelstvo “úspornými opatřeními pravicové vlády”.  

Už ani nemám sílu komentovat fakt, že sociálkomunistické okrádání obyvatelstva se nazývá úsporami či škrty, přeci jen mne však zaráží, že lidé od novin, kteří snad musí umět číst, psát a alespoň trochu logicky přemýšlet, stále píší o vládě jako pravicové. Napadá mne jediné možné vysvětlení a tím je lenost či neumětelství politických komentátorů, uvězněných v klecích dogmatických pouček, rovné veškeré marné snaze současných vládnoucích sociálních “inžinýrů” o prodanění se k prosperitě, blahobytu a sociálnímu smíru.

Jak tedy hodlá naše slavná “pravicová” vláda šetřit?

• omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob;
• zvýšení srážkové daně z příjmů vůči daňovým rájům;
• zrušení tzv. zelené nafty;
• zvýšení daně z převodu nemovitosti o jeden procentní bod.
• solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 procent;
• zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro pracující důchodce;
• zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty o jeden procentní bod;
• zrušení stropů u pojistného na veřejné zdravotní pojištění;
• sjednocení sociálních nepojistných dávek poskytovaných v oblasti bydlení.

Pokud správně rozklíčujeme jednotlivé schválené, a ministrem Kalouskem “hrdě” přednesené, body vládních “úspor”, zjistíme, že téměř všechny v sobě skrývají nějakou podobu zvýšení daňové zátěže. Vyšší daně pro živnostníky (paušály), vyšší daně pro více vydělávající (solidarita a zdravotní), vyšší daně pro pracující důchodce (zrušení slevy na DPFO), vyšší daně pro zemědělce (zrušení vratky na dani za “zelenou” naftu), vyšší daně pro některé firmy (daňové ráje), vyšší daně pro všechny (DPH a z převodu nemovitostí). Zcela nelogicky je tam pak poslední bod, kde se vlastně jedná jen o technikálii v podobě sloučení dvou sociálních dávek do jedné.

Co k tomu dodat? Kalousek a spol. si vybrali pro zveřejnění tohoto paskvilu správné období. Informace prošuměla našim bulvárním mediálním světem bez větší pozornosti. Investigativci zaneprázdnění sháněním informací o kvalitě Ráthovy vězeňské večeře maximálně zarecitovali naučenou bajku o vládním úsporném balíčku a odjeli do Břeclavi. Nekonaly se žádné zásadní promluvy politologů či NERVózních ekonomů, dokonce k tématu mlčí i Vladimíra Dvořáková, zasloužilá odbornice, oceněná Chartou 77.

Bylo by totiž velmi zajímavé poslechnout si vysvětlení našich vládních ekonomických odborníků a jejich mediálních nosičů vody, kolik že se vlastně těmito opatřeními opravdu ušetří na výdajové stránce státního rozpočtu? Možná by to, narozdíl od nich, dokázal spočítat i špatně vzdělavatelný žák hodně speciální školy. Výsledkem je totiž jedna velká nula. Úsporná opatření vlády ČR a jejího nejlepšího ministra financí totiž po sundání propagandistické masky odhalí svoji pravou tvář dalšího zlodějského vykrádání kapes produktivního obyvatelstva. Nic víc.

Tímto se naše “pravicová” vláda dostává až na samé dno ekonomické levicové žumpy, socialistické neschopnosti a bolševického tržního neumětelství. Fantasmagorický předpoklad, od kterého se zřejmě není schopna odpoutat, že čím více se zvednou daně, tím více se naplní i státní kasa a bude zase nějak dobře, zcela určitě již v naší vlasti překročil hraniční míru. Finanční drábové naprosto ztratili soudnost, ostych i svědomí.

V nadcházejícím měsíci červnu se, tak jako každý rok, bude jistě spousta ekonomických blábolilů přít o to, kdy můžeme v Česku slavit “Den daňové svobody”. Jestli 15., 18. či snad 21. Tedy, kdy přestáváme pracovat na stát a začínáme pracovat konečně pro sebe. Bohužel, díky špatně zadaným vstupním datům, špatně spočítaným číslům, falešným zmanipulovaným statistikám a zcela jistě i kvůli zbabělosti podívat se daňové realitě do očí stále mluví o červnovém datu. Mělo by se hovořit spíše o říjnu či listopadu! Pokud však budeme dále pokračovat cestou vlády z tohoto týdne, bude brzy aktuální i prosinec.

Kalouskovo ministerstvo se chová jako parazit v agónii. Vysává poslední kapičky živé tkáně a budoucnost neřeší. Všechny oponentní názory odbývá mantrou o nutnosti nás příští roky zadlužovat tempem “jen” 100 miliard ročně místo třeba stopadesáti. Nerelevantní čísla vycucaná z prstu. Nerelevantní argumentace. Podstata je tradičně zase úplně jinde. Je třeba poslední zbytky reálných daňových poplatníků vyždímat až do morku kosti a naplnit erární pokladnici tak, aby bylo možno správně odklánět do korupčních koryt vládnoucích oligarchů.

Proto se vlastně vůbec neškrtá na výdajové straně státního rozpočtu, neruší se nepotřebné úřednické pašalíky, neukončují se zbytečné “evropské” projekty, neprověřují se předražené státní zakázky, nepočítají se miliardy na tisíce dotací, nezkoumá se oprávněnost nárokovaných částek jednotlivých ministerstev, úřadů, institucí. Zde je totiž ten nekonečný potenciál zdrojů, které jsou! Však to ti hlupáci dole nějak zaplatí! Takhle že se chová odpovědný pravicový hospodář?

Nikoliv, takto se chová marxistickoleniskými dogmaty vyučený ekonomický demagog a sociální populista, kterému je naprosto u zadele jaký bude osud budoucích generací a jaká je kvalita života produktivního obyvatelstva. V kauze Davida Rátha pak hledejme i odpověď na otázku proč se tak děje a proč to stále prochází. Pánové nahoře si totiž na svoje dlouho budované výhody a penězovody sáhnout nedají. Naoko pohoršeni hejtmanovým osudem sice nyní malinko v soukromí dělají do kalhot, ale nakonec stejně zvítězí názor, že oni se přece nenechají tak školácky nachytat.

Při pohledu na naši perspektivu mne tak přepadá strach, smutek i znechucení zároveň. Ze všech výše jmenovaných důvodů a jednoho navíc. Vládu zřejmě převezme oranžová squadra, pokud tedy bude alespoň někdo z nich ještě mimo vazební věznici, neboť nevíme, kde všude má policie svoje odposlechy a kolik se najde krabic od vína či podpodlažních skrýší. Jejich plán je za podpory ortodoxních komunistů daně znovu zvýšit, ještě více zdražit práci a regulovat i to, co se dosud s velkými obtížemi ještě hýbe. O cíli této cesty nemám nejmenší pochybnosti. Bohužel.

Jako světýlko na koci tunelu však přeci jen působí práce pár odvážných neuplacených policistů, státních zátupců či iniciativy protikupčního fondu pánů Janečka a Bernarda, nebo veřejná prohlášení pana Jančury. Snad se konečně podařilo rozhýbat zatuchlé stojaté vody našeho sociálkorupčního rybníku. Pokud se podíváme na celou situaci v kontextu části “obhajoby” vazebně stíhaného poslance Rátha, kde se zmiňuje možnost, že pokud by odposlouchávali půl roku kohokoliv z jeho kolegů, byl by jejich osud stejný, nezbývá než konstatovat:

Vážená vládo, obzvláště pak pane ministře Kalousku, přestaňte tento národ konečně ohlupovat svými tezemi o “úsporných” opatřeních a protidluhových reformách. Nikdo vám to nežere. Buďte rádi za každý den (snad už jich nebude mnoho), kdy se vám podaří udržet svoje krabice od vína ukryté pod pokličkou přízně spřátelených kmotrů ze státních zastupitelství a přestaňte likvidovat tuto krásnou zemi. Podvedli jste drtivou většinu svých voličů, zdiskreditovali jste pravicovou politiku, nahnali jste komunistům do stáda desetitísíce nových kusů. Jste se sebou spokojeni? Jak se vám spí? Co svědomí?