Proč musíme platit rasistické spolky typu Romea?

  Mám za to, že drtivá většina obyvatel České republiky není z podstaty rasistická a pigmentace kůže zcela určitě není u nás hlavním kritériem pro posuzování kvalit jednotlivce jak se nám snaží namluvit hysterická média, věčně patetičtí bojovníci za “pravdu, lásku a grant”, ale hlavně představitelé parazitických spolků, kteří si z právě z rozsévání nenávisti, zdůrazňování odlišností a hledání problémů, tam kde nejsou či naopak zakrývání jejich podstaty, udělali vynikající celoživotní byznys.  

Desítky takovýchto účelově poskládaných “organizací” nám za stovky miliónů z našich daní dnes a denně vtloukají do hlavy, že jsme národem fašizoidních rasistů, kteří naprosto nechápou potřeby především minoritního cikánského etnika a smutné historické aspekty jejich sociální vyloučenosti či jemné niance jejich široké dobré duše. Každého, kdo se pokusí této vlně demagogických nesmyslů oponovat pak okamžitě označí za extrémistického nacistu, vzývajícího ducha Adolfa Hitlera a hledají na jeho kůži znaménko, či na oblečení skvrnu, připomínající tvar hákového kříže, aby jej mohli udat “bdělým” pomahačům a chráničům, kteří by takto označené “individuum” měli nejraději okamžitě odvést do žaláře na zbytek života.

Proč tedy podporujeme tyto spolky, které jako jediný hmatatelný výsledek své činnosti presentují lži o většinové populaci, překrucování faktů, účelové pomluvy, rasistické urážky, z velké většiny vymyšlené dojemné fámy a cejchování občanů s jiným názorem jako “nácky”? Protože zde máme takový společensko-politický systém, že pokud bychom peníze i na takovéto naprosto stupidní “projekty” neodevzdali svému finančnímu úřadu, půjdeme do kriminálu. Ano, i toto je důsledek eurosocialistického přerozdělovacího diktátu a hlasů voličů, zmanipulovaných sociálkomunistickou demagogií. Ptám se tedy rovnou – dostanu několik miliónů ze státního rozpočtu pokud založím organizaci na ochranu rezavých, blondýnek či modrookých?

Bylo by to přece logické, ne? Ani oni nemohou za to, že se narodili s takovou barvou vlasů nebo očí. I oni se mohou cítit nějakým způsobem nepochopeni, vyčleněni či ohroženi. I na ně někdo může na ulici volat: “Blonďáci, do práce!” nebo “Hej more, dej love!” popřípadě razantnější “Nemáš cígo?” I jim se možná některým v mládí posmívali spolužáci, i oni možná mají problémy se sháněním práce a uživením svých dětí. Jak tedy, dle logiky současného establishmentu, mohou žíti svoje životy bez ochrany milióny požírajících spolků a jejich dobře placených vůdců?

Asi mají smůlu. Nedokáží ze svých domovů vytvářet neobyvatelná smradlavá ghetta pokrytá odpadky, nepřivedou na svět každý rok nové dítě jako zdroj obživy, nesedí každou noc před monitory blikajících jednorukých banditů, kde nepopíjí, nešňupou či si nepíchají dávku životabudiče, aby pak mohli o těchto svých neutěšených životních podmínkách referovat prostřednictvím všemožných médií a s podporou výše zmíněných spolků vše hodnotit jediným slovem: “DYŠKRYMINÁCIJA!” i s jediným návrhem řešení: “Gádžo, plať!”

Sama podstata existence různých začleňovacích organizací je z tohoto pohledu postavena na hlavu. Proč by měl někdo pomáhat lidem se začleňovat mezi lidi? Člověk, který toto tvrdí a živí se dojením státního rozpočtu na tuto “práci”, je zdaleka největším rasistou i latentním xenofobem, neboť potřebuje ke své činnosti, a hlavně pohodlnému příjmu, vytvářet napětí a pseudoproblémy údajně založené na vizuální odlišnosti.

Přesto musíme platit z našich daní stovky různých “Romeí”, tisíce jejich zaměstnanců, desítky tisíc nesmyslných projektů. Proč, když ti, kteří sice mají tmavší pleť, ale pracují a vedou normální plnohodnotný úspěšný život jako třeba zpěvák Radek Banga sami říkají: “Já nemám problém, vy máte problém!” (v jedné diskusi na ČT s Norou Fridrichovou, která jej primitivními otázkami chtěla přinutit k standardizovanému “rómskému” brekotu). V tom je podstata problému!

Ony začleňovací spolky a jejich představitelé totiž prozatím dosáhly jediného. Cikánům se sice musí říkat Romové, ale jinak z nich tito samozvaní kurátoři udělali nesvéprávné hlupáky, kteří by bez každodenního přídělu “většinového dobra” nepřežili. Bohužel, většině jejich klientů se to velmi zalíbilo. Důsledkem je drtivá většina této minority na sociálních dávkách, bez vzdělání, bez životní koncepce, bez vize do budoucnosti. A samozřejmě rostoucí nenávist na obou stranách rozdělené společnosti.

Současná situace připomíná sezení na bedně se střelným prachem, okolo které pobíhají oni různí “bojovníci” za práva Romů se zapálenou sirkou. Plamen této sirky však stále přiživují domácí vládní přerozdělovači i byrokraté z Bruselu. Je to jako se vším. Nesmyslné plýtvání s penězi, v nehorázné míře kradených, daňovým poplatníkům, jen aby se vytvářela nějaká parodie činnosti a parazit dostal svoji dávku. Že je to v konečném důsledku pro společnost škodlivé, jako většina podobných činností placených státními penězi, už nikoho nesmí zajímat. Přerozdělováním a regulacemi vpřed! Hurá! To je přeci heslo našeho sociálního státu?!

Pokud tedy pojmenujeme věci pravým jménem, zjistíme, že bandy kamarádíčků se správnými razítky a všechoschopných chytráků z nás dělají za naše peníze idioty. Je to sice hrůzné, ale musíme to brát jako daň všeobecnému volebnímu právu, kde většina ovcí stále požaduje silnou ruku státu, který jej provede životem od kolébky po hrob.

Co je však děsivější? V současné době situace natolik, díky aktivitám výše zmíněných, eskalovala, že již to není “neškodné” rozkrádání peněz z rozpočtu, ale víceméně vyhlášení války většinové populaci. Paranoidní hledání nepřítele přerostlo v dehonestaci všech, kteří třeba jen popisují jasná fakta, chtějí stejná práva a povinnosti pro všechny a ještě navíc, narozdíl od těchto všemožných spolků, jsou pro společnost přínosem minimálně plněním státní kasy. Pohár trpělivosti začíná přetékat.

Platíme si svoje finanční dráby, svoje zloděje v bílých límečcích, svoje otrokáře. Proč bychom měli i nadále toto všechno snášet a ještě za to být zesměšňováni či napadáni tlupami “nepřizpůsobivých” a jejich našeptávačů, kteří v “zoufalé” snaze o zachování integrity finančního toku směrem ke svým účtům rozehráli tragikomické divadlo bez kapky charakteru i svědomí, kořeněné manipulací, pomluvami, spekulacemi či vyloženě účelovým lhaním?

Máme snad věřit jejich světu, kde pobíhají nezletilí dealeři drog bílé barvy pleti, ohrožující poklidné minoritní kolemjdoucí, kteří právě byli hledat práci, svými nedokonalými produkty? Máme snad i věřit tomu, že poté, co zfetované bílé nládě neuspělo se svojí nabídkou, dostalo výchovný pohlavek až přišlo o ledvinu, “paměť” i “zrak”?

Proč by měla společnost i nadále dávat peníze na spolky typu Romea, místo toho aby se alespoň jich, jako vyloženě destrukčních parazitů, zbavila?