Nicméně, jako učenlivý hoch, rychle pochopil, že svoji ztrátu na startovní čáře může nejrychleji dohnat pomocí praktik špiclovací agentury, kterou úspěšně nějaký čas provozoval. Možná to byl i první impuls, který jej na myšlenku vlastní politické strany vůbec navedl. Proč nevyužít materiálů, které mu jeho agenti denně dávali na stůl? Tu nějaký záznam telefonních hovorů, tu nějaká zajímavá kompromitující lejstra, sem tam nějaké ostřejší fotky a odvážná videa. Pro pragmaticky uvažujícího narcise s megalomanskými sklony pravý poklad!

 

Nervozita starých kaprů v poslaneckém rybníku byla patrná hned od začátku učinkování strany VV na politickém kolbišti. Najednou se zjevili noví kluci a holky, kteří ještě s nikým pořádně ani nemluví, ale bylo jasné, že chuť na pořádné sousto při dělení daňové kořisti mají obrovskou. Navíc si zasloužilí papaláši nebyli jisti jakým způsobem budou novicové dodržovat zásadní pravidla korupčního rozkrádání či zákon omerty, který od dob opoziční smlouvy stmelil různobarevné partaje takovým způsobem, že mají co dělat, aby se od sebe odlišily alespoň v Otázkách Václava Moravce.

 

Nový vítr pro voliče měl na politickou scénu přeci dle dohody přivést šaman Kalousek, který recykloval dle osvědčeného scénáře s Unií svobody staré sliby, hesla a ksichty. Vlk by se nažral a dojná koza by zůstala celá pro prověřené, parlametními ventilátory ošlehané, kádry. Už tak je jich tolik, že je produktivní daňový poplatník nestíhá všechny zaplatit a někteří ani nemají na nové auto každý měsíc, dovolenkový domek v Řecku či v Itálii nebo ušmudlanejch sto mega na účtu ve Švýcarsku. Soudruzi tady dřou jako koně, obětují první i poslední pro budování vlasti a blaha lidu, lámou si hlavu nad stále novými strategiemi rozvoje společnosti a měli by za to třít bídu s nouzí? Tak to, kurva, ani omylem!

 

Stranické rozvědky vyslaly tedy svoje průzkumníky na obhlídku nejslabších kusů Bártova stáda. Vytipovali prodejného bolševika, zadluženého Jidáše a blonďatou Nanynu, která uvěřila, že jí bude patřit svět a všichni okolo si z ní nadělají do kalhot. Cílem bylo klasické rozštěpení strany a ovládání “státotvorných” loutek správnými kmotry. Zdá se však, že v první fázi malinko podcenili sílu skladu dokumentů ABL, neboť asi není tak jednoduché se k nim dostat a koupit si je jako ve státní BIS.

 

Guru Bárta pochopil, že dokud si jeho ovečky taky pořádně neodkloní ze státního, bude muset jejich sny a cíle uspokojit sáhnutím do vlastní kapsy. Z jeho obálkové metody zůstaly paf nejen stranické sekretariáty, ale i “investigativní” novináři. Že se uplácí poslušnost oveček rozkrádáním státního rozpočtu je standard, ale aby někdo takto činil pomocí svých osobních peněz? Na to tady v “Banánistánu” nejsme zvyklí. Navíc začalo být nad Slunce jasnější, že agenti ABL se celou dobu od založení politické divize rozhodně neflákali. Vít Bárta se stal nepřítelem číslo jedna.

 

Jak moc je nepohodlný zlodějům, kteří chtějí zůstat v anonymitě šedé zóny ekonomiky a politiky, jejich kašpárkům na niti i na drátu, prostě všem těm slastně mlaskajícím a chrochtajícím prasatům u státního krmelce, se ukazuje v podobě současně probíhajícího soudního procesu. On by chtěl korupci zregulovat na nějakých 10% za kus státní zakázky, když každý Kolibřík s Mazánkem ví, že správně to cinkne jen v sazbě procent šedesát?! Tu máš, čerte, soudní ličení! Veřejné, správně mediálně pokryté, směšné, iritující.

 

V žádném případě se tady nechci Víta Bárty a jeho partaje zastávat. Pozitvní na celé této kause však je, že nechtíc ukázala praktiky naší politické scény v plné nahotě.

 

V první řadě prostě neodhadl míru rozkrádání. Za jeho sazbu korupční nadhodnoty se lobbista ani nenamáhá zvednout ze židle. To se mu stalo osudné na ministerstvu dopravy a rozjelo kampaň vrcholící v současné době. Zlodějové přisátí na státním penězovodu prostě snížení svých výdělků jen tak nepřipustí. Jediné co je drží na uzdě je strach z medializace. Při stále rostoucí frustraci obyvatelstva by se totiž klidně mohlo stát, že nějaký státní zástupce či soudce nevydrží tlak veřejnosti a místo klasického zametení pod koberec, dotáhne některou evidentní korupční kauzu až do zamřížovaného cíle pro zúčastněné. Zatím je to sice hodně nepravděpodobné, ale kdo ví jaký kalibr ještě archiv ABL skrývá?

 

Tak se udělala z party zvané Věci veřejné ještě větší banda šašků než ve skutečnosti jsou. Čím se liší koktající Radek John, odvolávající co včera odvolal od stejně blekotajících Grossů, Špidlů, Topolánků a mistra nekompromisních “možná” Petra Nečase? Čím se liší neustále nové a nové požadavky na programové cíle a personálie vlády ČR od časů lidoveckého velmistra podrazu Luxe, mazaného Pilipa či Honzy “Spacáka” Rumla? Jak se liší jejich “panamští” sponzoři od Lájoše Bácze, který posílal zlaťáky dokonce ze záhrobí, Pepy z Hongkongu nebo podobně křišťálově čistých peněz? Čím se liší jejich předvolební sliby od stejně pojatých lží Kalouskovy partaje? Čím se liší jejich buranské vystupování a vzájemné půtky od Ráthových slovních průjmů, Paroubkových uraženeckých plivanců či zrůdných komplimentů soudruha Filipa nebo soudružky Semelové na adresu masových vrahů Kim-Čong-Ila či Gottwalda? Čím se liší jejich bezkoncepční naivní plány od reálných rámců kolovrátkového mentora Bohuslava Sobotky?

 

Vážení přátelé, ano! Není to v lidech. Problém je v systému. V nastavení parametrů, podle kterých zde musíme žít. V zákonech, které nařizují jedné skupině obyvatel dělat celý život dojné krávy několika vyvoleným, kteří jsou navíc nepostižitelní a nedoknutelní. V zákonech, které neumožňují relevantní obranu proti těmto parazitům. V zákonech, které naprosto pokřivily významy slov rovnost šancí, volný trh, svoboda. V zákonech, které generují jen další a další stohy vyhlášek, regulací, tisíce zbytečných úředníků a gigantické korupční příležitosti.

 

Pokud chceme opravdu změnu, nesmíme spoléhat na dalšího mesiáše Bártu, ba dokonce ani Fischera, Švejnara či podobné figurky z temných zákoutí lobbystického chléva. Požadujme jediné: totální omezení státu a s tím spojené razantní žeštíhlení jeho aparátu a zprůhlednění zákonné i daňové džungle. To je jediná cesta jak zabránit současné oligarchii v její nekončící beztrestné zlodějské korupční jízdě. Můžeme se bránit jen neustálým a silným veřejným tlakem, stálým poukazováním na viníky, neřešené problémy a kauzy. Každá kapka, která pomůže naplnit pohár touhy po slušné společnosti má svůj význam.

 

I sporné odposlechy, kterými nás média denně zásobují. Věřme, že ačkoliv, poučeni režimem Velkého bratra, máme vrozený poplašný signál při každé podobné “duchovní seanci”, napomohou alespoň k tomu, že si místní “bossové” zajedou navzájem do vlasů a špína, kterou po sobě začnou házet v panické hrůze zbabělců je nakonec smete na dno žumpy, kam dávno patří. Pokud si to však necháme líbit s ohnutým hřbetem a pivními kecy za zavřenými dveřmi našich domovů, je docela brzy chvíle, kdy na tom dně skončíme místo nich.