Bolševikem vymyté mozky nikdy Ctirada Mašína nemohou pochopit

Je tragické, smutné a ostudné číst některé komentáře ke smrti jednoho z mála Čechů, který se nebál otevřeně postavit a bojovat proti komunistické tyranii padesátých let, když KSČ vyhlásila válku vlastnímu národu. On i členové jeho skupiny měli být dávno vyznamenáni nejvyššími státními vyznamenánimi, měli mít svoje významné místo v učebnicích historie. Místo toho tady po nich Gottwaldovi pohrobci plivou nejsprostší nadávky a oslavují úmrtí pana Ctirada s nepřehlédnutelnou radostí.

O kauze bratrů Mašínů bylo napsáno již mnoho. Zdá se však, že velká část národa přednostně čerpá svoje informace z bolševického propagandistického seriálu 30 případů majora Zemana, kde byli členové skupiny vylíčeni jako krvelačné bestie slabého intelektu, jejichž jedinou radostí ze života bylo si podříznout chrabrého soudruha příslušníka SNB omámeného chloroformem.

A přesně tato argumentace se stále, dvacet let po jakési “sametové” revoluci, která prý údajně měla svrhnout komunistický režim a dát za vyučenou jeho exponentům, vévodí diskusím pod články o smrti statečného a čestného bojovníka za svobodu. Nejsme jako oni, že Václave Havle?

Někdo by měl už konečně všem těm ortodoxním komoušům a jejich přicmrndávačům s vymytými mozky vysvětlit, co je vlastně podstatou věci. Onen utopistický marxleninský ráj na Zemi, který soudruzi dle vzoru masového vraha Stalina budovali seč jim samopaly, mučírny a koncentráky stačily by byl opravdovým rájem jen pro chlastem a mocí degenerovanou věrchušku, nikoliv pro obyčejného člověka, což se všem snaží s nebetyčnou drzostí namluvit ještě dnes a znovu a znovu.

Pokud někdo zavádí “ideální” společenské zřízení, spočívající v tom, že všichni budou mít všichni všechno, každý dostane dle svých potřeb a vespolek budeme šťastni, je s podivem, že k tomu dochází pomocí justičních vražd, ožebračováním národa měnovou reformou, státem řízenými krádežemi soukromého majetku, stěhování celých rodin do pracovních vyhlazovacích lágrů a obehnáním republiky ostnatým drátem s nařízenou střelbou do zoufalců, chtějících tento “vysněný” systém opustit.

Ctirad Mašín a jeho přátelé velmi dobře viděli, co je vlastně bolševická revoluční sebranka zač. Banda primitivů ovládaných ze zákulisí pomocí propagandistických hlásných trub stylu soudružka herečka Švorcová, kterým stačilo předhodit nepřítele a hlavně jeho majetek. Poté rudé stádo pomocí StB správně regulovat a socialismus vítězil metodami okopírovanými od fašistů na všech frontách. Silou, terorem i likvidací všech lidských práv a životů nekolaborujících osobností.

Jak tedy může mít někdo za zlé člověku odvážnému a čestnému, že nechtěl těmto hrůzám přihlížet a postavil se režimu na odpor? Má to někdo za zlé partyzánům bojujícím ve 2. světové válce, má někdo snad za zlé otci bratrů Mašínů jeho statečný boj proti německým okupantům? Historická paralela je v tomto připadě naprosto zřejmá, jen s tím rozdílem, že komunisté nemasakrovali cizí, ale vlastní národ.

Chtěl bych proto závěrem celému tomu rudému společenství v čele s předsedou KSČM Filipem, který nazval skupinu kolem Radka Mašína sprostými vrahy, aniž by rozvedl svoji “myšlenku” proč je tedy v čele strany, která je nástupnickou organizací masového spolku zločinců, zlodějů a vrahů, vzkázat:

“Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem,” napsal ve svém díle Jan Drda a je to jedna z mála pravdivých vět, které kdy byly komunistou řečeny. Přemýšlejte tedy o ni, pokud jste toho schopni.

My ostatní musíme jen panu Mašínovi poděkovat, stejně jako jednomu z největších amerických presidentů Ronaldu Reaganovi, který konečně myšlenky jeho a všech svobodomyslných lidí dokázal realizovat, neboť můžeme na současné společenské zřízení a jeho představitele nadávat jak chceme, máme však přeci jen jedno velké pozitivum: Nejsme tady zavření jako zviřata v kleci a můžeme se svobodně nadechnout aniž by nám při tom onen chrabrý soudruh příslušník na hranicích vpálil kulku do zad.