Gross for president !!!

 Tak konečně je jasno. Události posledních dnů jasně naznačily, kdo je trumfovým esem v rukávu Jiřího Paroubka. Mladý, ambiciózní, křišťálově čistý, vysokoškolsky vzdělaný intelektuální gigant s nadzemskými schopnostmi, vzešlý z proletářských poměrů, navíc dravý byznysmen, který umí zkrotit choutky přitroublých kapitalistů po miliónových výdělcích a vhodným manévrováním je přinutit, aby pěkně zaokrouhlené sumičky cpali do jeho vlastních kapes. Malinkou vadou na kráse je jen ročník narození soudruha doktora práv, ale pro šibaly z tajné skupiny s krycím názvem „Kočka“ nebude problémem během tří týdnů přepsat na rodném listu dotyčného devítku na sedmičku.

 Velkým dnem vyhlášení presidnetnského kandidáta ČSSD tedy bude 30. říjen 2007, kdy bývalý předseda strany a vlády oslaví svoje „čtyřicáté“ narozeniny. Remcalům, kterým budou v jeho životopise chybět dva roky, bude doporučeno, ať si radějí hledí Topolánkova Volva, a že pan doktor milionář nebude pořád vysvětlovat věci, které jsou tak křišťálově čisté, že křišťálově čistší býti ani nemohou. Na důkaz svých tvrzení pak ukáže igelitku strýce Vika, která pod hromadou bankovek skrývala i velmi zachovalý Stáníkův rodný list, vonící ještě tiskárnou.

Velkolepé představení bude zahájeno na Václavském náměstí v Praze, zaplněném do posledního čtverečního centimetru odboráři, spolustraníky, sympatizanty z řad KSČM a KSM a v neposlední řadě také několika dementními energetickými bossy a obchodníky s akciemi, kterým právní koncipient otevřel oči ve jménu sociální spravedlnosti, když pochopili, že o ty ohavné milóny korun je třeba se rozdělit i s obyčejným člověkem.

Úvod obstará rockovělidová skupina Dragon se svým hitem „Kuš pane Bush !“, pod taktovkou Luboše Zaorálka a s hostujícím kytaristou Vojtěchem Filipem. Poté nad náměstím přeletí formace stíhaček Grippen rozhazující letáky s textem: „Děkujeme Stanislave a Jane Kavane!“ Za pomalu utichávajícího burácení jejich motorů se na pódu oranžovorudé tribuny zjeví Pavel Přibyl s obrazem Václava Klause, který několika dobře vedenými ranami obuškem zničí a na závěr svého vystoupení jej zapálí. Do takto rozpumpované atmosféry se ještě rozeběhnou hostesky najaté firmou Kraus Ghana a.s., aby diváků zdarma rozdaly kalíšky teplého kakaového nápoje s rumem.

Konečně nastává ta velká chvíle. Z vrchní konstrukce tribuny začne pomalu sjíždět modrá opona s nápisem NE ODS !!! NE KLAUS !!! Bubeník spustí dramatický virbl. Z vrtulníku v barvách firmy Telefónica se na laně spouští Petr Dimun, v levé ruce kladivo a v pravé srp. Pravačka se zasekne do modré látky a rozřízne ji ve dví. Amatérský sbor hudebního kroužku MSD spustí „Již vzhůru psanci této země ...“ V prostřed pódia uchopí rozpůlenou oponu spoře oděné krasavice z Masážního salónu u Libušky a ladným pohybem ji rozáhnou (oponu), aby ukázaly užaslým divákům její oranžový rub s nápisem „GROSS – PRESIDENT – ANO !!!“ Zpod jeviště do toho všeho majestátně vystoupává za ohlušujícího potlesku, přítomnosti mraků umělého dýmu a oslepujících záblesků fotoaparátů řečnický pultík se státním znakem, za kterým stojí ON !

Upřímný úsměv, pomněnkové oči cudně sklopené, plaše pokyne shromážděným davům. V tom se však tribuna začne plnit. Za pokřiku „Uráááá !“ naběhne skupina tajných policistů, by zatančila kolo kolo mlýnský a přivezla s sebou ve speciálně upravených vozítkách značky Liberta nejvyšší představitele strany. První se ujímá slova předseda Jiří. Vzpomíná na těžké životní začátky kandidáta, kdy musel pracovat. V dešti, mrazu i větru se jen ve vetchém erárním oblečení hrdinsky stavěl s plácačkou čelem projíždějícím vlakům. Připomíná poté i slavnou chvíli, když ve svých božíhodových kraťasech s palmami stanul poprvé na půdě parlamentu a přihlásil se do služeb ČSSD. Svůj projev ukončí ve sněmovní kantýně, kde vykvetla láska dvou sebe i svoji sociálně demokratickou stranu milujících mládežníků.

Logicky jej tedy u mikrofonu následuje paní Šárka, avšak splete si papíry a začne číst dnes již populární projev paní bývalé Zuzany na obranu neprávem nařčených pedofilů. Poradce Tvrdík je v tu chvíli rudější než normálně. Na záměně desek má zřejmě vinu jeho odbor. Hbitě přiskočí a vloží tam Šárce správné listy. Ano, to je ono. Milující otec, manžel, příkladný student práv, advokátní koncipient, upřímný a pravdomluvný politik, křišťálově čistý charakter, rodinný typ. Každý den večer doma pláče nad osudy sociálně slabých spoluobčanů, kteří nemají na byt s bazénem, elitní placené soukromé školy pro své děti a neumí za pár týdnů vydělat nějakou desítku miliónů, či tak skvěle prodávat kosmetiku nejmenované značky. Slzy dojetí se objeví na téměř každém oku posluchačů.

Následuje kulturní vložka Jiřiny Švorcové, která dramatickým hlasem přednese úryvek z knihy „Jak se kalila ocel“ a báseň o vrazích z Wall Streetu. Poněkud zmatené posluchačstvo tedy přichází uklidnit MUDr. David Ráth se zdravicemi dělníků, rolníků i pracujícící inteligence.

Pracovníci firmy CME děkují za vstřícný přístup při arbitráži a 10 miliard na přilepšenou. Vedení počítačové firmy, která ze skromnosti nechce býti jmenována, velebí správné rozhodnutí vlády ČSSD, která ani přes nátlak odborné veřejnosti nenakoupila za poloviční cenu konkurenční PC pro internet do škol. Úředníci z ČSOB zasílají šek ve výši 1 miliónu korun na sponzorování volební kampaně kandidáta ČSSD, neboť jim ještě něco málo zbylo z dvou set miliard, které stálo daňové poplatníky převzetí banky IPB. Obsluha čerpacích stanic EuroOil zase slibuje do automobilů vrchoných předsatvitelů ČSSD a KSČM ten nejkvalitnější benzín ze zásob firmy Čepro, a naopak jen vodou ředěnou směs do Topolánkova ojetého gazíku. Dělníci firmy Housing & Construction přidávají závazek, že při stavbě další dálnice nepřekročí rozpočet na 1 km trojnásobek rozpočtu německého. Anonymní dárce pak ještě na závěr slibuje dodávku několika cisteren biolíhu pro sociálně slabší socialisty.

Skupina Dragon spustí internacionálu, neboť se blíží závěrečné vyvrcholení programu. Hlouček mladých z KSM zvedá pravici, ale raději ji ohýbá v lokti k pionýrskému pozdravu. Václavské náměstí zpívá jako jeden muž.

Když doznějí poslední tóny, přistupuje k mikrofonu Petr Zgarba a dojatě nabízí pozemek k vybudování sousoší „Jak jsme vyvedli zemi z bídy“ s figurami Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka a Miroslava Grebeníčka. Z publika se ozve hlas Zdeňka Doležela, který okamžitém hnutí mysli přispívá částkou pěti na stole v českých na kvalitní mramor. Ještě se na pódium dostaví zástupce vězeňské služby ČR s pozdravnými telegramy od odsouzených. Svobody, Snopkové a Srby a dav začíná skandovat jméno upřímného Standy.

Mladý kandidát tedy vyslyší hlas lidu. Gestem uklidní hromadný orgasmus, zavíří řasami, zhluboka se nadechne a do napjatého ticha pronese: „Budu vám dobrým presidentem a myslím to upřímně !“

Čas se nachýlil. Zbývá již jen odpálit slavnostní závěrečný ohňostroj. Světelné kužely reflektorů vyhledávají v rohu náměstí obtloustlého kníratého muže s jakýmsi papírkem v ruce. Jen málokdo poznává podpalovače Simkaniče se směnkou na 60 miliónů od jakéhosi Krejčíře Radoslava, t.č. snad z Jihoafrické republiky. Škrtutí zapalovače a je hotovo. Barevné rachejtle ozařují jásající shromáždění lidu. Občané tančí, objímají se, křičí i pláčou štěstím. Proto dobře nerozumí textu závěrečné písně skupiny Dragon z pera amatérského skladatele s pseudonymem Rokko Falmer:

„Až budem mít hlas stojeden,

na všechny se vyserem.

Až budem mít stojedna,

Standa nám to vyjedná.

Nakoupíme akciovky,

ať nám rychle zlátnou krovky.

Se ziskem je prodáme,

nikomu nic nedáme!“