Jak jsem studoval ruský jazyk
Ruský jazyk byl zajímavým zpestřením našich studentských let. Profesor Kunst, který nás jej vyučoval, byl vášnivým hudebníkem a obdivovatelem dívčí krásy. Třídu měl rozdělenou na skupiny dle pohlaví. Slečny chodily k tabuli pro jedničky a dvojky, chlapci byli rádi za ušmudlanou čtyřku, pouze kytarista ústavního orchestru Jirka a jeho bratr se někdy dostali na trojku, či nám obyčejným smrtelníkům nedostupnou chvalitebnou. Nutno řící, že samozřejmě s odstupem času vidím, že ty holky se fakt učily, zatímco naše parta ruskoslováků si nic jiného ani nemohla zasloužit.
Nejhorší bylo, že tento předmět jsme mívali ve čtvrtém ročníku hned v podnělí druhou hodinu, kdy si většina z nás ještě lízala rány po náročném víkendu a dospávala prohýřené noci. Foxe málem nebylo možno klasifikovat, neboť tento den do školy takřka nechodil, pravidelně zahlazujíc svoji nepřítomnost omluvenkou na bolesti břicha po požití párku nevalné chuti. Já tak benevolentní rodiče neměl a tak trpěl ve školní škamně. „Vole, vstávej, máš si vzít sloníček a jít k tabuli,“ strká do mě kamarád Bimbo.
Ve stavu na pomezí spánku a mrákot se soukám z lavice. „Taváryšč pofesór, u meňá nět slounika, bo naša mačka jevó zožrala,“ zkouším nejapnou výmluvu, ale nic lepšího mozek s minimem aktivně pracujících buněk nedokáže v tuto chvíli vymyslet. Kantor se chápavě usmívá, ale nepovolí: „Pajdi sudá!“
Na tabuli registruji velký nápis JOLKA. Cestou přemítám, co by to mohlo být za sovětskou údernici, až u katedry mi při pohledu na ozdobenou větev ve váze svitne správné zadání – vánoční stromeček ! „Nu, gavarí!“ vyzývá mne trýznitel v modrém plášti.
„Da,“ souhlasím. Chvíle napjatého ticha, kdy se moje ušní radary snaží zachytit jakýkoliv signál z řad premiantek. Bohužel jim nerozumím ani slovo. Zkusím tedy sám: „Děduška maróz, jolku nam priňos, lučše jolky nět, čo priňos nam děd,“ vybaluji svůj největší trumf v podobě říkanky z páté třídy základní školy a považuji věc za ukončenou. „Što,“ opravuje zkoušející mou slovenštinu a nabádá k pokračování.
Rozpohybuji tedy obočí a přidávám několik slovenských vět o vánočních tradicích. Je vidět, že profesor trpí. „Četýre, sadís!“ hodnotí nakonec moje představení. „Ďakůjem,“ odvětím v dobré vůli, ale kantorův obličej poté rudne vzteky a je vidět, že lituje vyřčené klasifikace, neboť šestka by asi byla málo.
Nicméně, přiblížil se čas maturity a ruské bukvy byly její součástí. Věděl jsem, že mojí jedinou šancí je dobře opsat písemnou zkoušku. Předpokládalo to však odhadnout, které téma nějakého bolševického „úspěchu“, či výročí, popřípadě cenzurou schváleného literárního velikána bude v rádiu vyhlášeno. Holky naše študované vytvořily štáb, kde připravily asi patnáct možností. Jenže tenkrát ještě neexistovaly kopírky a moje „zaneprázdněnost“ mi jaksi nedovolila stvořit tahák na více než jednu tutovku.
V den písemky jsem s Foxem prožíval stavy jak před startem raketoplánu Sojuz. Tlak, teplota i rosný bod na maximu. Zachrchlal školní rozhlas a profesor začal psát na tabuli. Bingo přišlo ve třetím tématu. Od této chvíle jsem věděl, že na svoji „učenost“ dostanu i papír.
Po hodině nerušené přípravy a opisování však přišel menší zádrhel. Podřimujícího strašího kantora nahradil za katerdrou abnormálně aktivní učitel tělesné výchovy, kterého jsem při vší smůle ještě den před tím porazil v tenise. S bojovně vystrčenou bradou a roztaženým chřípím začal rejdit mezi lavicemi. Většina taháků zmizela jak mávnutím kouzelného proutku, nám zoufalcům však nezbylo než jít do absolutního rizika. Mozek pumpoval do žil adrenalinu jak při volném pádu ze Žďákovského mostu, ale vidina jediné šance na složení zkoušky z dospělosti velela pokračovat.
Právě jsem potřeboval přečíst nějaké nějaké obtížnější delší slovíčko z „domácí přípravy“, když se za mnou ozvalo: „Něvazmožno!“ „Dík, vole,“ slušně jsem odvětil, předpokládaje, že je to můj bystrozraký kamarád ze zadní řady. Nebyl. Profesor Vandas stál nade mnou v plné síle. „6:3,
6:0, jo. Kanára jsi mi dal. Kdybys radši studoval,“ usmíval se vítězoslavně. „Sorry Pavle, teda pane profesore. Já tu ruštinu fakt nedávám,“ zahájil jsem chabou obranu, ale srdce se mi zastavilo.
„No nic, no. Odpoledne potřebuju parťáka na čtyřhru, kterej bude v psychický pohodě. Bez vyhlídky na úspěšnou maturitu bys asi nebyl, co ? Ještě to máš blbě tady a tady. Tak o půl pátý.“ Další část mého písemného projevu byla malinko roztřepaná, ale díky vzácnému pochopení tohoto chlapa jsem to nakonec uklohnil na svoji první dvojku z jazyka „sovětských přátel“ za celé studium na střední škole.
Ústní zkoušení bylo už jen formalitou. Věděl jsem, že to bude čtyřka jako vždy. Maturitně chápavá a zjihlá komise mi navíc pomáhala ze všech sil. Tak jsem při rozhovoru na volné téma kaňkal na kaňkách, guljál v parke a nakonec i guljál v parke na kaňkách, jak jsem pak slyšel i v nějakém rozhlasovém pořadu. Malinko vzrušení snad způsobila jen věta: „U měňá stará mama, staryj otěc i obaja iščó rabótajut i něguljájut nikagdá i nikde, bo tóže němajů kaňky.“
„Četýre, sadís, spasíba!“ ukončil nakonec moje trápení profesor Kunst. Zářil jsem jak sluníčko. Věděl jsem, že dobrá je dobrá. Z ruštiny vynikající. Spiklenecky jsem tedy mrknul na bledězeleného kantora a procítěně pravil: „Spasíííííbooaaaa !“ Jen aby věděl, že semínko cizokrajného jazyka začalo v mých mozkových závitech klíčit.
Karel Kříž
Klinika: Mozky vymyté komunismem
To si tak se svými rudými kamarády vyhlédnete dům, který zrovna nikdo nevyužívá. Je opuštěný. Ale celkem pěkný a velký.
Karel Kříž
Totalitní dobroserismus
Asi tak bych pojmenoval současné společenské uspořádání. Lepšolidé, nebo chcete-li bolševici mysli, nám tlačí jejich “dobro” přes mrtvoly ...
Karel Kříž
Štědrovečerní Kouzelník Žito. Chyběl už jen prvomájový průvod
Málokdy se pouštím do recenzí "uměleckých děl" z českého televizního světa, ale prime time ČT na Štědrý večer je přeci jen alespoň minimálně k zamyšlení.
Karel Kříž
Koblihy nejsou zadarmo
Z kruhů blízkých agrofertímu hnízdu neustále slyšíme jak je Burešova vláda ohromně úspěšná, jak se Česku daří a jak je vše zahaleno v růžovém oparu prosperující budoucnosti.
Karel Kříž
Od Jakeše po Bureše II.
Pokud se v naší zemi chodí na výročí 17. listopadu chodit klanět k pomníku "sametové revoluce" estébáci a bývalí nomenklaturní kádři KSČ, není jen něco shnilého ve státě Českém, ale je to s naší společnosti totálně, ...
Karel Kříž
Roma Pride: A na co jsou vlastně hrdí?
V neděli 28. 10. 2018, tedy v den oslav 100. výročí založení ČSR, je v Praze naplánován Pochod romské hrdosti – Roma Pride. Celá událost má již nyní velké mediální pokrytí, nemůžete si jí nevšimnout.
Karel Kříž
Nuda Václava Moravce: Vyčpělý sebestředný narcis by měl odejít
Jako "homo politicus" sleduji televizní politické debaty již od dob Otty Černého a Zuzany Bubílkové. Tedy sem tam shlédnu i současnou produkci ČT a jiných televizí v tomto oboru.
Karel Kříž
Bůh chraň Donalda Trumpa!
Pro všechny mentální bolševiky, pro různé vítače, sluníčkáře, ochranáře sexuálních úchylek, genderové aktivisty, dobrosery a všeobecně celou tu neomarxistickou sebranku nového věku bylo vítězství Donalda Trumpa ...
Karel Kříž
Humanitární bombarďák Trump a medvídek Pú .. tin?
Tak prý nám někdo v Sýrii natočil videjko o chemickém útoku, dal ho na youtube a vyvolal tím málem třetí světovou válku.
Karel Kříž
Když vládnou komunističtí fízli a estébáci
Mysleli jste si, že jsme sametovou fraškou v roce 1989 postoupili blíže ke svobodné "kapitalistické" společnosti? Tak snad už dnes máme dostatek důkazů, že tedy ani omylem.
Karel Kříž
Bude presidentem ČR zbabělec, komunista nebo narcis?
Už podruhé volíme presidenta přímo. Už podruhé je seznam kandidátů žalostné počtení.Už podruhé chybí osobnost, pro kterou by bylo hodné bojovat, pro kterou dříve muži chodili do vražedných bitev, pro kterou by se dalo dýchat,
Karel Kříž
Betonové vánoce
Tak nevím. Prý se nemusíme ničeho bát, multikulturní obohacení probíhá dobře, integrace jiných kultur se daří, Evropa může jásat, neboť její důchodový účet je zachráněn, miliony imigrantů se už brzy zapojí do pracovního procesu
Karel Kříž
Co nás čeká po těchto dalších "osudových" volbách?
Tak se nám opět přiblížily další parlamentní volby a nejčastější poznámka z řad pravicově naladěných voličů znovu zní: Není koho volit. Bohužel.
Karel Kříž
Jsme už dostatečně semknutí, frau Merkel?
Kolik litrů původní evropské krve ještě musí být prolito, kolik "zdivočelých" dodávek musí ještě zmasakrovat bezbranné chodce na vycházce, kolik bílých krků musí být ještě v Evropě podřezáno,
Karel Kříž
Když (politická) žumpa vyteče na povrch
Poslední dobou si soudný člověk musí klást otázku, zdali má česká politická žumpa vůbec nějaké dno.
Karel Kříž
Když byli otroky černoši, bylo to amorální. Dnes se dělají otroci z bílých a je to dobro
Bohužel jsem nucen konstatovat, že současná podoba multikulturního eurosocialismu se stala snad ještě ještě horší než režim vládnoucí bolševické sebranky před rokem 1989. V čem spočívá její zákeřnost?
Karel Kříž
Babišova venkovská hospoda
Jak by asi vypadala taková malá hospůdka na vesnici kdyby se vedla podle podnikatelského vzoru nejpoctivějšího ze všech spasitelů konkurenčního prostředí a ministra financí Andreje Babiše?
Karel Kříž
Když vláda "ojebává" celý národ a demokratická většina by ji přesto znovu volila
Vypůjčil jsem si do titulku expresivní výraz zoufalce Bohuše Sobotky, který se v honbě za ubývajícími hlasy sockomunistických voličů tentokráte otočil do role ztrumpovatěle nekorektního drsňáka, ve které působí ještě komičtěji ...
Karel Kříž
Je Donald Trump americký Zeman, Babiš ... nebo Putin?
Podle mého názoru ani náhodou. Možná je to klišé mainstreamových novinářů, kteří po sobě opakují "odborné analýzy" mluvících hlav v ČT či zbožné přání, které je otcem myšlenky, některých úderníků politické scény.
Karel Kříž
Rozdivočelá země
Přídavné jméno v titulku budiž pochopeno jako složenina slov rozdělená a zdivočelá. Lepší příměr k současné společenské situaci v naší vlasti mne totiž nenapadá.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 501
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4865x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- AB radio humor
- ČT 24 live
- Jára da Cimrman
- e-portál
- iprodeti.cz
- Nechci být otrokem sociálního státu na FCB
Oblíbené blogy
- Rudolf Havlík
- Eva Pallotto
- Jan Ziegler
- Štěpán Binko
- Jitka Gotterová
- Petr Paulczynski
- Ladislav Větvička
- Pavel Jurutka
- Stanislav Janský
- Jan Polanecký
- Karel Pavlíček
- Lea Vojtekova
- Pravý prostor
Co právě poslouchám
- Pumpa
- Lynyrd Skynyrd
- AC/DC (Live at River Plate)
- Marsyas - Marsyas a Apollón
- Iva Bittova & Miroslav Donutil "Zabili, zabili"
- Všech vandráků můza
- Omega